Rt 2870/1927
Jest lhostejno, jakým způsobem spoluzloděj spolupůsobí, avšak spolupachatelství ve smyslu § 174 II a) tr. zák. nelze ještě spatřovati v pouhé přítomnosti na místě činu bez jakékoliv zjištěné úmluvy, svědčící o společném zlém úmyslu a bez jakékoliv aktivní činnosti, ani v pouhém opomenutí překaziti krádež, leč že by ten, jenž krádež opomenul překaziti, byl jako zaměstnanec k tomu povinen a po dohodě s pachatelem tak neučinil.

( Rozhodnutí Zm II 488/26, 19.08.1927 )
Z odůvodnění:
Přezkoumávaje rozsudek, shledal Nejvyšší soud jako soud zrušovací, že bylo nesprávně použito trestního zákona v neprospěch obžalovaného. Nalézací soud zjišťuje a zločinem krádeže ve společnosti kvalifikuje tuto činnost obžalovaného: "Obžalovaný byl při tom, když M. lepenku Antonínu C-ovi prodal a domluvili se, že se o peníze za lepenku rozdělí. Obžalovaný dostal tudíž z první splátky částku 25 Kč, zbytek nedostal proto, poněvadž tam více nebyl. "Tímto zjištěním není však naplněna skutková podstata zločinu krádeže, zejména ne krádeže ve společnosti podle § 174 II. a) tr. zák. Nelze přisvědčiti nalézacímu soudu, že obžalovaný, jenž podle výslovného zjištění byl toliko přítomen, když M. lepenku prodával, a u něhož nalézací soud nezjišťuje činnost positivní, jest za krádež spoluzodpovědným.

O krádeži ve společnosti bylo by lze mluviti jen tehdy, kdyby bylo zjištěno, že obžalovaný jako spoluzloděj při činu vědomě a úmyslně spolupůsobil. Pro pojem spoluzlodějství není ovšem rozhodným, zda je činnost jednotlivých spoluzlodějů spolupachatelstvím či jen pomáháním, stačí, jsou-li všichni spoluzloději na místě činu spolupřítomni a vědomě spolupůsobí, mohouce se při tom spoléhati jeden na spolučinnost druhého. Jest lhostejno, jakým způsobem spoluzloděj spolupůsobí, avšak v pouhé přítomnosti na místě činu bez jakékoliv zjištěné úmluvy, svědčící o společném zlém úmyslu a bez jakékoliv aktivní činnosti, jakož i v pouhém opomenutí překaziti krádež, vyjmouc, že by ten, kdo krádež opomenul překaziti, byl jako zaměstnanec povinen krádež překaziti a po dohodě s pachatelem by tak neučinil, nelze ještě spatřovati spolupachatelství podle § 174 II a) tr. zák.

Rozsudek nezjišťuje, že obžalovaný byl s M-em při spáchání krádeže nebo před tím ve srozumění. Pouhé převedení na sebe zisku z věci kradené, nemůže, hledíc k specielní skutkové podstatě § 185 tr. zák. bez zjištěného dorozumění s pachatelem před činem založiti skutkovou podstatu krádeže nebo spoluviny na ní.

V naznačených směrech neobsahuje však rozsudek dostatečných zjištění ani po objektivní stránce, tím méně pak po stránce subjektivní, kterou rozsudek přechází úplně mlčením.