Rt 2865/1927
Ke skutkové podstatě podvodu nestačí ještě lstivé vylákání odměny za sprostředkování místa, nýbrž jest po subjektivní stránce zapotřebí, by pachatel měl již od prvopočátku úmysl, navrátiti odměnu ani tehdy, když místo opatřiti se nezdaří, nebo by měl vědomí, že v případě tom nebude moci zaplacený peníz splatiti, neb aspoň ne v určité době a měl-li pachatel v tomto případě úmysl poškoditi osobu služební místo hledající, je tu úmysl podvodný.

( Rozhodnutí Zm I 299/27, 13.08.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost obžalovaného jest odůvodněna. Rozsudek nalézacího soudu zjišťuje sice v obou případech, ve kterých obžalovaného uznal vinným, že obžalovaný uvedl, pokud se týče pokusil se uvésti uchazeče o místo v omyl za tím účelem, by na nich žádaný peníz vylákal; nezjistil však podstatných okolností pro posouzení subjektivní stránky zločinu podvodu, ze kterých by se dalo usouditi, zda obžalovaný měl již hned z prvopočátku úmysl způsobiti žadatelům škodu, peníze vylákané jim nevrátiti a je o ně zkrátiti a zda měl vědomí, že, i kdyby chtěl, nebude později moci je vrátiti, nastane-li povinnost k vrácení, nebude-li slíbené místo včas opatřeno. Nalézací soud nezjistil tudíž u obžalovaného úmyslu poškozovacího, jenž jest podstatnou součástí skutkové podstaty zločinu podvodu (§§ 1 a 197 tr. zák.).

Ke skutkové podstatě podvodu nestačí totiž ještě vylákání odměny za sprostředkování místa, nýbrž jest k tomu, jak již shora bylo uvedeno, po subjektivní stránce zapotřebí, by obžalovaný měl již od prvopočátku úmysl, nevrátiti odměnu ani tehdy, když místo opatřiti se nezdaří, neb aby měl vědomí, že v posléz uvedeném případě nebude moci zaplacený peníz splatiti, neb aspoň ne v určité době, a měl-li obžalovaný v tomto případě úmysl poškoditi osobu služební místo hledající, je tu úmysl podvodný. Bylo proto nutno, by nalézací soud zkoumal, zda obžalovaný měl již z prvopočátku úmysl poškoditi, peníze v žádném případě nevrátiti, po případě, zda měl vědomí, že nebude moci vrátiti peníze, nastane-li mu povinnost je vrátiti.

K tomu cíli měl nalézací soud povinnost zkoumati a zjistiti, zda měl obžalovaný dostatečný majetek, by mohl peníze na svědcích vylákané (1.500 Kč a 2.000 Kč) kdykoliv vrátiti, zejména když tvrdil, že má majetek a když Miloslavu B-ovi vystavil a podepsal směnku na vylákaných 1.500 Kč. Nabízel-li záruku za případné vrácení odměn předem zaplacených, knihovním zajištěním, bylo povinností nalézacího soudu zjistiti výslechem jeho matky a bratra, zda byli ochotni tuto hypotekární záruku (kauci) za obžalovaného poskytnouti a zda mohl obžalovaný na to spoléhati, že mu ji poskytnou, z čehož by bylo lze usuzovati na jsoucnost neb nejsoucnost jeho poškozovacího úmyslu. Návrhy obžalovaného v tom směru nelze odbýti tvrzením, že nebyly míněny vážně, když kromě jeho dřívějšího potrestání nalézací soud ničeho nezjistil, co by mohlo nasvědčovati tomuto jeho úsudku. Rovněž k tomu nestačí poukaz, že obžalovaný svědkům nesliboval výslovně zajištění matčino nebo bratrovo, vždyť nebylo též zjištěno, že svědkům nabízel zajištění na svých realitách.

Neprovedl-li nalézací soud těchto důkazů, pochybil, neboť nelze vyloučiti možnost, že tato formální vada mohla míti nepříznivý vliv na rozhodnutí o vině obžalovaného.