Rt 2851/1927
I. Obecní starosta nepozbývá sice své vlastnosti jako osoba chráněná §em 68 tr. zák. již proto, že vystupuje na ochranu vlastního majetku nebo práv osob jemu blízkých, dlužno však rozlišovati, zda vystupuje ve své úřední vlastnosti či jen jako osoba soukromá ve vlastním zájmu.

II. Subjektivní skutková podstata zločinu násilného vztažení ruky na osobu vrchnostenskou podle §u 81 tr. zák. předpokládá, že pachatel věděl, že jest mu co činiti s osobou úřední ve výkonu služby se nalézající.

III. Pytláctví lovením ondater; omyl ohledně oprávnění k lovu.

( Rozhodnutí Zm I 250/27, 21.07.1927 )
Z odůvodnění:
Napadeným rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným jednak zločinem veřejného násilí podle §u 81 tr. zák. spáchaným na starostovi s-ském, Františku Š-ovi, jednak přestupkem nedokonané krádeže, spáchaným tím, že nalíčil dvě pastě na ondatry v rybníčku, kde neměl povolení ku chytání ondater. Vývody zmateční stížnosti lze shrnouti v to, že 1. pokud jde o onen zločin, starosta Š. vůbec nevystupoval v této své úřední vlastnosti, a že si toho obžalovaný alespoň nebyl vědom; 2. že ohledně přestupku krádeže obžalovaný nebyl si vůbec vědom, že není oprávněn v rybníčku chytati ondatry, jelikož měl povolení od nájemce rybolovu z L. ve vodách této obce loviti ondatry a nevěděl, že rybníček, u něhož byl přistižen, nepatří k území L-skému, nýbrž k území obce S.

1. K zločinu podle §u 81 tr. zák.: Nalézací soud v tomto směru na základě výpovědi Františka Š-y zjistil, že obžalovaný věděl, že muž, který mu vrže zabavoval, jest starostou obce S., "ježto se mu jako obecní starosta představil", nezabýval se však též, jak zmateční stížnost právem vytýká, okolností tímže svědkem dotvrzenou, že svědek současně k obžalovanému prohlásil, že rybník je jeho. Nalézací soud měl se obírati i touto částí výpovědi svědkovy. Neboť třebas obecní starosta nepozbývá své vlastnosti jako osoba §em 68 tr. zák. chráněná již proto, že vystupuje na ochranu vlastního majetku nebo práv osob jemu blízkých, přece nutno rozlišovati, zda vystupuje ve své úřední vlastnosti, či jen jako osoba soukromá ve vlastním zájmu. Jen v onom případě lze mu přiznati ochranu úřední osoby. Ovšem zjišťuje rozsudek v souzeném případě, že starosta Š. skutečně vystupoval v této své vlastnosti jako orgán bezpečnostní policie, čímž jest zjištěn objektivní předpoklad jeho ochrany podle §u 68 tr. zák. Než po stránce subjektivní není vyloučeno, že způsob vystupování starosty ve spojení s jeho údajem, že rybník je jeho, mohl vzbuditi alespoň v obžalovaném omyl, že Š., byť se i představil jako starosta obce, hájí jen zájem vlastní jako soukromá osoba, majitel rybníku, a že si obžalovaný nebyl vědom, že jde o výkon úřední, jejž chtěl zmařiti. Touto stránkou věci se rozsudek vůbec nezabýval a jest proto označiti na tomto neúplném podkladě spočívající odsouzení stěžovatele podle §u 81 tr. zák. pochybeným. Nelzeť jednání pachatelovo pro nedostatek potřebného zlého úmyslu posuzovati podle toho ustanovení, když není bezvadně zjištěno, že věděl, že jest mu co činiti s osobou úřední ve výkonu služby se nalézající. Jelikož ona neúplnost jest významná pro otázku, zda lze jednání stěžovatelovo posuzovati s hlediska §u 81 tr. zák., či snad jen po případě s hlediska poškození na těle, bylo rozsudek ve výroku o zločinu veřejného násilí jako zmatečný zrušiti.

2. K přestupku podle §u 8, 460 tr. zák.: Není tu třeba obírati se otázkou, zda patří lovení ondater do oboru zákona o myslivosti nebo o rybolovu, neboť případný omyl pachatelův v tomto směru omlouval by jako omyl týkající se předpisů z jiného oboru práva (§ 2 e) tr. zák.), nikoli předpisů práva trestního (§ 3 tr. zák.) pachatele i v případě, kdyby měl povolení od nájemce rybolovu a byl by k udělení takového povolení oprávněn jen majitel nebo nájemce honitby, byl-li pachatel přesvědčen, že povolení bylo uděleno osobou k tomu oprávněnou. Zůstala tedy pro posouzení subjektivního zavinění obžalovaného důležitá skutečnost, zda měl obžalovaný od osoby, kterou, jak tvrdí, považoval k tomu za oprávněnou, povolení čili nic, napadeným rozsudkem neřešena. Ovšem nemohl by se obžalovaný odvolávati na povolení k lovení ondater ve vodách obce L., kdyby vědomě byl lovil ve vodě patřící k území obce S. Obžalovaný se hájil tím, že považoval rybníček Š-ův za katastrální území obce L., v němž, jak tvrdí, měl povoleno ondatry loviti. Soud nalézací označil hájení to nevěrohodným, poukazuje na to, že obžalovaný hranice malé obce L., v níž bydlí, "jistě" znal. Než nehledě k tomu, že tento úsudek nevyplývá nutně již ze skutečnosti pouhého bydlení v obci, jehož trvání soud ostatně vůbec nezjišťoval, zejména když šlo o malý rybníček jen asi 200 kroků od hranic L-ských vzdálený, nelze v prostém povšechném poukazu, že obžalovaný hranice obce "jistě" znal, spatřovati vůbec předpisu §u 270 čís. 5 tr. ř. odpovídající odůvodnění pro otázku viny tak významného skutkového zjištění. Právem proto označuje stížnost rozsudek i v tomto směru zmatečným. Bylo proto rozsudek i v tomto výroku zrušiti a pro nedostatek shora pod 1. a 2. naznačených zjištění věc vrátiti soudu prvé stolice, by tato zjištění učinil a pak znova rozhodl.