Rt 2842/1927
I. Vhodným předmětem krádeže (§ 171 tr. zák.) jsou věci, které jsou současně v držení více osob, i pro kteroukoliv z osob těch.

Pojem "pro svůj užitek" jest opodstatněn jakýmkoliv způsobem nakládání s věcí, jaký jest výronem práva vlastnického.

II. Je-li dán znak odnětí věci z cizí držby, nepřichází pojem zpronevěry dle § 183 tr. zák. v úvahu.

III. Trestanec, jenž utekl v trestaneckých šatech, dopustil se ohledně šatů krádeže.

( Rozhodnutí Zm II 60/27, 2.07.1927 )
Z odůvodnění:
Domáhá se zmateční stížnost sproštění stěžovatele z obžaloby, dovozujíc, že v jednání stěžovatelově není skutkové podstaty ani krádeže, ani zpronevěry, protože stěžovatel byl beztak v držení věcí, nahý odejíti nemohl a nebyl podán důkaz, že si věci chtěl přivlastniti a zašantročiti.

K námitkám přisvědčiti nelze. Předpokládá-li zákon pro pojem krádeže, že pachatel odnímá věc z držení jiné osoby, má tím jednání pachatelovo na zřeteli ne tak po stránce té, že si pachatel zjednává držení věci, v jejímž držení dosud nebyl, nýbrž spíše po stránce té, že jím zanikne držba, vybaví se věc z dosahu skutečné moci a znemožní se volné s věcí nakládání osoby, která dosud věc držela. Vhodným předmětem krádeže jsou tudíž věci, které jsou současně v držení více osob, i pro kteroukoliv z osob těch: pachatel odnímá takovou věc z držení ostatních spoludržitelů, změňuje-li dosavadní svou držbu s jinými společnou v držbu výhradní. Proto nezáleží na tom, zda sluší v tom, že trestanec nosí šaty, obuv a jiné věci správou trestnice mu dané shledávati držbu věcí těch trestancem byť jen po rozumu trestního zákona.

Rozhodným jest, že i za tohoto předpokladu byly věci při nejmenším současně i v držení správy trestnice, která, dohlížejíc svými zřízenci na samotné trestance, dohlíží i na věci, jimi nosené, má je takto v dosahu své skutečné moci a může přes to, že je nosí trestanci, volně s nimi nakládati odnímáním jich tomu kterému trestanci a podobně. Znemožnil-li stěžovatel tím, že s věcmi, které na sobě měl, utekl, správě trestnice další volné nakládání s věcmi, které z jejího příkazu nosil, a vybavil-li se svou osobou i věci ty z dosahu skutečné moci majitelky, zanikla tím dosavadní držba správy trestnice k věcem těm. Při nejpříznivějším pro stěžovatele názoru změnil držbu dosud s jinou osobou společnou ve svou držbu výhradní, takže odňal věci z držby osoby jiné. Že při nedostatku jiného šatstva bez věcí, jimiž ho správa trestnice vystrojila, utéci nemohl, jest bez významu; čin trestný nestane se beztrestným tím, že byl nezbytným předpokladem jiného bezpráví byť jen povahy kárné.

Je-li dán znak odnětí věci z cizí držby, nepřichází pojem zpronevěry v úvahu.