Rt 284/1920
Krádež ve společnosti (§ 174 II. a) tr. zák.) nevyžaduje ani předcházejícího dorozumění; stačí i nahodilá, ovšem vědomá spolučinnost.
(Rozh. ze dne 23.10.1920, Kr I. 385/20)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 6.4.1920, jímž byla uznána vinnou zločinem krádeže dle §§ 171 a 174 II. a) tr. z.
Z o d ů v o d n ě n í :
Stížnost namítá po věcné stránce, že kvalifikace krádeže ve společnosti není dána, poněvadž prý není prokázáno předcházející dorozumění mezi obžalovanou a ostatními pachateli, aniž zjištěno, že vědomě s nimi spolupůsobila ve společném úmyslu zlodějském. Než spolupachatelství nevyžaduje ani předcházejícího ani výslovného dorozumění. Stačí i nahodilá, ovšem vědomá spolučinnost, t. j. jedna osoba musí věděti o spolupůsobení druhé. Jen tenkráte, není-li zde takové vědomé spolučinnosti, posuzuje se činnost každé z jednajících osob samostatně.

Při spolupachatelství ovšem zodpovídá každá spolučinná osoba za celý výsledek. V tomto případě zjistil rozsudek, že obžalovaná jednala ve společném úmyslu s ostatními pachateli, poukazuje nato, že byla přítomna, když jiné pachatelky různé zboží z regálů strhovaly a je si přisvojovaly a že také obžalovaná týmž způsobem jednala, přispívajíc tak k provedení krádeže, která právě společnou a vědomou, vzájemně se doplňující činností všech se zdařila. Za tohoto stavu věci nelze děliti činnost obžalované od činnosti ostatních pachatelek krádeže, každá z nich ručí i za jednání druhých a zodpovídá za celkový výsledek společné činnosti. Odpovídá tudíž odsouzení dle § 174 II. a) t. z. zjištěnému stavu věci i zákonu.