Rt 2825/1927
Otázka perversity a s ní spojená otázka příčetnosti jsou tak složité a sporné, že vyžadují zkoumání duševního stavu pachatelova znalci z oboru psychiatrie.

( Rozhodnutí Zm II 161/27, 15.06.1927 )
Z odůvodnění:
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zrušil rozsudek nalézacího soudu podle § 290 tr. ř., dospěv k názoru, že rozsudkem, pokud jde o otázku, zda jsou tu okolnosti, pro které skutek přestává býti trestným bylo nesprávně použito zákona. Rozsudek omezuje se v otázce nepříčetnosti zcela všeobecně na slova, že u obžalovaného není nepříčetnosti a že čin spáchal, jsa si úplně vědom trestní zodpovědnosti svého jednání, že toliko přichází v rozhodné době v úvahu mírné podráždění obžalovaného použitím alkoholu a perversita vybíjející se u něho ve zvrácenosti pudu pohlavního.

Tato všeobecná úvaha nepodává však záruky o tom, zda v souzeném případě tu nejsou okolnosti, pro které se obžalovanému jeho čin nemůže přičítati za zločin. Není vyloučeno, že jeho duševní stav v době činu byl takový, že při plném vědomí jeho dosahu a docela při vědomí trestní zodpovědnosti byla jeho vůle následkem jeho pohlavního založení, následkem návyku a požití alkoholu, nebo z jiných příčin tak oslabena, že nemohl své jednání říditi podle správného rozpoznání a proto ukojoval své choutky způsobem, o němž věděl, že se příčí právnímu řádu. Takový duševní stav by sice nezakládal neodolatelné donucení (§ 2 g) tr. zák.), mohl by však zakládati stav vylučující trestnost podle § 2 a) nebo b) tr. zák.

V tomto směru nebyl proveden znalecký důkaz a nalézací soud neuvažoval o jednání obžalovaného s tohoto hlediska. Bude tudíž nutno doplniti řízení v tomto směru a jeho výsledky podrobiti úvaze s hlediska nahoře uvedeného. Otázka perversity a s ní spojená otázka příčetnosti jsou tak složité a sporné, že nalézacímu soudu bude uvažovati o tom, zda se neodporučuje k prozkoumání stavu obžalovaného přibrati znalce z oboru psychiatrie.

Bylo proto rozsudek nalézacího soudu zrušiti a věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.