Rt 2810/1927
Ke skutkové podstatě přečinu § 14 zákona ze dne 19. března 1923 čís. 50 sb. z. a n. (na ochranu republiky) se vyžaduje po stránce subjektivní úmyslné předsevzetí činu, o němž jest si pachatel vědom, že jest způsobilým pobuřovati proti právním statkům tímto předpisem chráněným; byl-li přečin spáchán hlasováním o resoluci, vyžaduje se, by bylo zjištěno, že hlasovavší znali obsah závadného místa resoluce.

( Rozhodnutí Zm I 313/27, 31.05.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost mimo jiné vytýká, že mělo býti v rozsudku zjištěno, zdali obžalovaní znali obsah resoluce čili nic. Zmateční stížnost jest odůvodněna.

Ke skutkové podstatě přečinu § 14 čís. 1 zákona na ochranu republiky se vyžaduje po stránce subjektivní úmyslné předsevzetí činu, o němž jest si pachatel vědom, že jest způsobilým pobuřovati proti právním statkům tímto předpisem chráněným. V této věci předpokládá ono vědomí, by bylo zjištěno, že a kteří z obžalovaných pro resoluci hlasovavších znali obsah závadného místa resoluce. Rozsudek neobsahuje takového zjištění ve příčině obžalovaných - kromě obžalovaného Karla Sch-a, jenž resoluci navrhl a přečetl. Praví se sice v rozsudku, že obžalovaní měli dosti příležitosti by se seznámili s podrobným zněním resoluce, zdali však se jednotliví obžalovaní - kromě navrhovatele Karla Sch-a - skutečně seznámili s obsahem závadného místa resoluce, v rozsudku zjištěno není.