Rt 2794/1927
Skutková podstata přečinu § 18 čís. 1 zákona ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák. předpokládá škodlivost samých potravin a vědomí pachatelovo o jich škodlivosti; použitím škodlivého konservačního prostředku (kyseliny) není nutně dána i škodlivost konservované potraviny; záleží na poměru, v jakém byl onen prostředek k potravině přimíchán.

( Rozhodnutí Zm I 682/26, 24.05.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost odvozuje právní mylnost odsuzujícího výroku z předpokladu, že preservní sůl (kyselina siřičitá) neškodí lidskému zdraví a že obžalovaní museli důvodně za to míti, že sůl ta je neškodná, neboť předpoklady ty příčí se opačným zjištěním rozsudku, že kyselina siřičitá škodí lidskému zdraví, což bylo obžalovaným dobře známo. Avšak stížnost podotýká ve vývodech právních, že obžalovaní - přimýchávajíce k mase preservní sůl - nevěděli, že mohou svým jednáním poškoditi lidské zdraví, a ve vývodech formálních, že obžalovaní nekonservovali potraviny takovým způsobem, že požívání těchto, t. j. potravin, je způsobilým lidské zdraví poškoditi. Naznačujíc takto, že odsuzující výrok byl by v souladě se zákonem jen, kdyby byla zjištěna škodlivost požívatin, nikoliv pouze škodlivost prostředků k jejich konservování použitého a vědomí o škodlivé povaze požívatin, nikoliv jen konservačního prostředku, poukazuje stížnost zřetelně k námitce, že tyto znaky přečinu, jímž byli obžalovaní uznáni vinnými, nedošly oněmi skutkovými závěry rozsudku zákonného opodstatnění.

Námitka je důvodná. Podle § 18 čís. 1 zákona ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák. z roku 1897 dopouští se přečinu, kdo vědomě konservuje potraviny, které jsou určeny k obchodu a tržbě, takovým způsobem, že požívání jich může uškoditi lidskému zdraví. Předpokládá se tedy škodlivost samých potravin a vědomí o škodlivosti těchto. Arciť mohou potraviny z hlediska lidského zdraví naprosto bezvadné nabýti způsobilosti, uškoditi zdraví lidí, kteří jich požívají, také tím, že jsou k nim za účelem jich konservování přimíchány látky, jejichž požívání lidské zdraví poškozuje. Avšak škodlivostí přimíchané látky konservačního prostředku není nutně dána i škodlivost celé smíšeniny (konservované potraviny), zejména není tento výsledek nutným, jde-li v konservačním prostředku o kyselinu; vždyť se účinek leptací a dráždící, který činí kyselinu lidskému zdraví škodlivou a nebezpečnou, rozředěním jí v jiných látkách seslabuje a dostatečným rozředěním může účinnost kyseliny býti seslabena tak dalece, že lidské zdraví nemůže býti požíváním celé smíšeniny vůbec nepříznivě dotčeno.

Byť i kyselina sama o sobě i v sebe menším množství zůstala lidskému zdraví nebezpečnou, může této vlastnosti pozbýti - je-li požívána současně s poměrně mnohem větším množstvím jiných látek (potravin) naprosto pro lidské zdraví nenebezpečných. Proto pochybil nalézací soud, omeziv se na zjištění způsobilosti konservačního prostředku, uškoditi lidskému zdraví, jak po stránce objektivní, tak i po stránce subjektivní, a nezjistiv dále, v jakém poměru byl prostředek ten, sám o sobě škodlivý, k potravině přimíchán a zda i v tomto poměru konservační prostředek podržel, pokud se týče celé smíšenině dodal způsobilost, uškoditi lidskému zdraví, jakož i zda si obžalovaní byli vědomi toho, že potravina stala se způsobilou, uškoditi lidskému zdraví, přimícháním konservačního prostředku i jen v takovém množství, ve kterém ho k sekanému masu přimísili.