Rt 2778/1927
Skutková podstata nadržování dle § 217 tr. zák. popřípadě podle § 307 tr. zák. předpokládá, že někdo nadržuje pachateli přečinu nebo přestupku buď ukrýváním, nebo tím, že osobě pro přečin nebo přestupek zatčené pomáhá k uprchnutí neb pátrající po ní vrchnosti překáží, by zase byla předvedena, v subjektivním směru se žádá v druhém případě pomáhání úmyslné a vědomí pachatelovo, že jde o osobu, která zločin či přestupek spáchala.

( Rozhodnutí Zm I 105/27, 14.05.1927 )
Z odůvodnění:
Právem namítá zmateční stížnost, že rozsudek odsuzující obžalovaného pro zločin nadržování podle § 217 tr. zák. toliko pro přestupek § 307 tr. zák. se zakládá na nesprávném výkladu zákona. Skutková podstata § 307 tr. zák. předpokládá, že někdo nadržuje pachateli přečinu nebo přestupku buď ukrýváním nebo tím, že osobě pro přečin nebo přestupek zatčené pomáhá k uprchnutí nebo pátrající po ní vrchnosti překáží, by zase byla předvedena. Ve směru subjektivním se žádá v druhém případě, který tu jedině přichází v úvahu, pomáhání úmyslné a vědomí pachatelovo, že jde o osobu zatčenou.

V souzeném případě zjišťuje sice nalézací soud, že obžalovaný jako převozník na řece Otavě převezl 24. října 1926 trestance Josefa R-a, který si odpykával ve věznici krajského soudu v Písku trest osmiměsíčního těžkého žaláře pro zločin a toho dne z věznice uprchl, vyloučil však, že obžalovaný věděl, že R. je zločinec a že stěžovatel jednal "vědomě úmyslně", že nadržuje zločinci, jakož i že věděl (tím méně měl úmysl) že překáží pátrajícímu dozorci.