Rt 2764/1927
I. Přijetí faktury, označené poznámkou "komisní zboží (vlastnictví vyhraženo)" bez námitek po případě stačí, by se zboží stalo zbožím komisionářským, lze-li tu ve spojení s jinými počiny příjemce faktury v mlčení spatřovati konkludentní čin, poukazující na souhlas s onou doložkou.

II. Zboží dané do komise zůstává vlastnictvím komitentovým až do dne, kdy bylo prodáno a třetímu nabyvateli komisionářem odevzdáno; výhrada vlastnictví jest tu jen zdůrazněním poměru již po zákonu samém trvajícího; ono zboží i trhová cena za ně jsou věcmi komisionáři svěřenými ve smyslu zločinu zpronevěry dle § 183 tr. zák.

III. Subjektivní skutková podstata zpronevěry.

( Rozhodnutí Zm I 149/27, 6.05.1927 )
Z odůvodnění:
Nalézací soud zjišťuje po skutkové stránce, že obžalovaný objednal v listopadu 1924 u Josefa F-e textilní zboží, které mu F. zaslal na dobírku, již obžalovaný také vyplatil. Jelikož obžalovaný na to v lednu 1925 F-ovi oznámil, že zboží na dobírku zasílané vypláceti nemůže, dodával mu F. zboží do komise, napsav na konsignace pokud se týče faktury slova "kommissionsware", na některé též "Eigentumsrecht vorbehalten". Z tohoto obchodního poměru zůstal obžalovaný F-ovi podle jeho výpočtu dlužen asi 2.717 Kč. Nalézací soud sprostil obžalovaného z obžaloby především v té úvaze, že označení faktury poznámkou "Kommissionsware, Eigentumsrecht vorbehalten" nestačí, by se tím stalo zboží skutečně zbožím komisionářským.

Naproti tomu uplatňuje zmateční stížnost právem, že v této povšechnosti je názor soudu nesprávným. Nalézací soud přehlíží, že podle § 8 63 obč. zák. lze vůli projeviti netoliko výslovně, slovy a znameními všeobecně přijatými, nýbrž i mlčky takovými činy, které v uvážení všech okolností neponechávají rozumného důvodu k pochybnostem o tom, že jimi bylo projeveno určité rozhodnutí vůle. Ovšem neznamená vždy opomenuté pozastavení fakturní doložky, že by musil kupující její obsah proti sobě dáti platiti. V tomto směru nevyvinula se ani obchodní zvyklost, tím méně obchodní právo obyčejově. Bylo-li zasláno zboží koupené, má faktura jemu připojená význam pouhé listiny průvodní, jejímž obsahem nelze jednostranně změniti hmotný obsah smlouvy již učiněné. Ve spojení však s jinými počiny příjemce faktury bylo by lze posuzovati přijetí faktury, obsahující zvláštní doložky, bez námitek za mlčky projevené schválení celého obsahu faktury, tedy i připojených doložek (Staub-Pisko čl. 324, § 12 a čl. 323 odstavec prvý obch. zák.), tehdy, lze-li v mlčení spatřovati konkludentní čin, poukazující na souhlas s fakturní doložkou.

Mezi Josefem F-em a obžalovaným bylo, jak nalézací soud zjistil, obchodní spojení od listopadu 1924 do ledna 1925, jevící se v tom, že Josef F. dodával obžalovanému zboží jím objednané na dobírku, kterou tento vždy při přijetí zboží vyplatil. V lednu 1925 žádal obžalovaný, by mu objednané zboží bylo zasíláno na úvěr bez dobírky, a bylo Josefu F-ovi volno přistoupiti na tento způsob obchodování. Josef F. nepřistoupil, jak tvrdí, na tento požadavek obžalovaného, nýbrž poslal mu objednané zboží s fakturou, již opatřil poznámkami "in Kommission, Eigentumsrecht vorbehalten", podle nichž mu zboží dodal do komise s výhradou svého vlastnictví ke zboží až do úplného zaplacení trhové ceny. Tím dal Josef F. na jevo, že odmítá nabídku trhové smlouvy tak, jak ji činil obžalovaný, že však činí sám nabídku na uzavření smlouvy kommisionářské. Přijal-li obžalovaný zboží s touto podmínkou zaslané, uzavřel tím po případě mlčky smlouvu komisionářskou po rozumu čl. 360 a násl. obch. zák. Tomu by mohlo nasvědčovati jeho hájení se, že po dva roky prodával pro Josefa F-e zboží komisionářské, jakož i přijímání několika faktur s řečenými doložkami.

Zboží, dané do komise zůstává vlastnictvím komitentovým až do dne, kdy bylo prodáno a komisionářem odevzdáno třetímu nabyvateli: zboží jest věcí komisionáři pouze svěřenou a z doslovu poslední věty čl. 361 obch. zák., podle níž jest komisionář povinen platiti komitentovi onen předmět, jejž sám z jednání má, vyplývá, že komisionáři jest svěřena i trhová cena, kterou od třetího kupitele za zboží utrží. Jest tedy výhrada vlastnická ke zboží až do zaplacení trhové ceny při poměru komisionářském pro dobu před prodejem zboží ovšem zbytečnou, jelikož komitent zůstává až do prodeje a odevzdání zboží třetímu kupiteli vlastníkem zboží. Vlastnictví k trhové ceně nemůže komitent před její tradicí (odevzdáním) nabýti (§ 425 obč. zák.). Výhrady té však komitentu netřeba, když trhová cena, třetím kontrahentem zaplacená, jest, jak naznačeno, penízem, komisionáři pouze svěřeným, takže komisionář tím, že jí zadrží a neodvede komitentovi, dopouští se, - předpokládajíc ovšem jeho vědomí o bezprávnosti jednání, jehož jest nezbytně třeba pro subjektivní skutkovou podstatu zločinu zpronevěry podle § 183 tr. zák.

Nalézací soud vzhledem ku zaujatému, avšak v jeho povšechnosti nesprávnému stanovisku právnímu, že poznámkou: "Kommisionsware, Eigentumsrecht vorbehalten" nebyl založen ještě obchod komisionářský, opomenul totiž zkoumati, zda obžalovaný tyto poznámky na účtech četl, zda si byl jejich významu a dosahu vědom a zda tudíž, nepodav námitek, je schválil, zkrátka zda lze považovati smlouvu komisionářskou s ohledem na jeho postup za uzavřenou. Nalézací soud uvádí sice, že prý obžalovaný tvrdil, že oněm poznámkám nerozuměl. Avšak, jak stížnost vytýká, není ze spisů vidno, že obžalovaný někdy něco takového tvrdil.

Pokud proto soud zjistil ono tvrzení obžalovaného bez podkladu, mající oporu ve výsledcích řízení průvodního a pokud se nezabýval zejména též rozhodnou otázkou, zda a pokud si obžalovaný uvědomil obsah účtů a význam jejich doložek a zda byla smlouva komisionářská uzavřena výslovně neb aspoň mlčky, jest výrok jeho o rozhodných skutečnostech neúplný.