Rt 276/1920
Nejde o účinnou lítost (§ 187 tr. z.), nahradí-li pachatel škodu vida, že mu nezbývá nic jiného.
(Rozh. ze dne 9.10.1920, Kr I. 377/20)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 7.4.1920, jímž byla uznána vinnou zločinem nedokonané krádeže podle §§ 8, 171, 174 II. c), 176 II. c) tr. z.
Z o d ů v o d n ě n í :
Zmateční stížnost obžalované, uplatňujíc důvod § 281 čís. 9 b) tr. ř. je neodůvodněna. V tom, že soud nepřiznal obžalované beztrestnost z důvodu § 187 tr. z. nelze shledati nesprávného posouzení, tvořícího podstatu zmatečního důvodu, stěžovatelkou uplatňovaného. Má-li nastati beztrestnost dle § 187 tr. z., musí býti náhrada škody včasná, úplná a dobrovolná. V prvních dvou směrech nebylo by zde ovšem závady. Posléze uvedený předpoklad beztrestnosti však nalézací soud vyloučil, projeviv své přesvědčení, že obžalovaná nevydala odcizené doutníky z účinné lítosti, nýbrž jen proto, že viděla nezbytí, že totiž po prohlášení visitátorky, že tabák vynésti nemůže a že ji večer poukáže k visitě, jestli to nevrátí, nahlédla, že odcizené doutníky z uzavřeného dvora továrny vynésti nemůže a že jí nezbývá nic jiného, než je vrátiti. Tím nezjišťuje soud pouhé doléhání poškozené, jež by ovšem dle doslovu § 187 tr. z. použití jeho dobrodiní ve prospěch pachatelky nevylučovalo.

Zde jde o situaci obdobnou případům odst. a) § 188 tr. z., že totiž zloděj, byv při krádeži přistižen, zhostí se odcizeného předmětu jen pro zřejmou pravděpodobnost, že by se mu podařilo, pro sebe ho zachrániti. Případy takové zákon sám uvádí za příklad, kde není více předpokladů § 187 tr. z. Nezáleží na tom, že měla obžalovaná přece ještě možnost, pokusiti se o to, zda by se jí nepodařilo odcizené doutníky z továrny vypraviti, jakmile, což soud zjišťuje, sama beznadějnost takového počínání nahlédla.