Rt 2757/1927
I. Ponechal-li si kdo z příkazu vybrané peníze na započtení své pohledávky za zmocnitelem, nejde o zpronevěru, jest-li vzájemná pohledávka stejnorodá, pravá a splatná a oznámil nejpozději v době, kdy měl peníze odvésti, zmocniteli, že si je ponechává na započtení vlastní pohledávky; za likvidní nelze pokládati jen takové vzájemné pohledávky, které byly stanoveny smírem nebo soudním rozhodnutím.

II. Podle okolností případu může se pachateli nedostávati vědomí o hmotné bezprávnosti zadržení nebo přivlastnění si svěřené věci, nezbytného pro subjektivní skutkovou podstatu zpronevěry, i když tu není podmínek započtení, pokládá-li se z důvodu vzájemné pohledávky důvodně oprávněným, svěřené peníze si podržeti k uspokojení své vzájemné pohledávky.

( Rozhodnutí Zm II 350/26, 29.04.1927 )
Z odůvodnění:
Stížnost napadá právem názor soudu, že s hlediska § 183 tr. zák. lze za likvidní a tudíž za trestněprávně omlouvající považovati jen takové vzájemné pohledávky obžalovaného, které byly stanoveny smírem nebo soudním rozhodnutím. Nemáť stanovisko toto opory ani v ustanoveních trestního zákona ani v předpisech občanského zákoníku o započtení.

Zrušovací soud také již vyslovil a odůvodnil, že, ponechal-li si kdo z příkazu vybrané peníze na započtení své pohledávky za zmocnitelem, nejde o zpronevěru, jest-li vzájemná pohledávka stejnorodá, pravá a splatná, a oznámil-li nejpozději v době, kdy měl peníze odvésti, zmocniteli, že si je ponechává za započtení vlastní pohledávky.

Zmateční stížnost uplatňuje dále právem, že předpoklad rozsudku o nelikvidnosti vzájemných pohledávek obžalovaného je v rozporu s výsledky průvodního řízení, hlavně s výpovědí svědka Aloise D-y, jenž je prokuristou, pokud se týče místoředitelem soukromé účastnice, při hlavním přelíčení, že nemůže upříti, že obžalovaný má proti firmě nějaké nároky, a připustil dále, že při jednání, jež s obžalovaným bylo konáno u příležitosti jeho propuštění ze služeb soukromé účastnice, byly uznány určité nároky obžalovaného, jež jednotlivě vypočetl a jež činí celkem 9400 Kč. Za tohoto stavu věci dlužno souhlasiti se zmateční stížností, že vzájemné pohledávky obžalovaného nelze označovati nelikvidními, kdyžtě soukromou účastnicí byly uznány oprávněnými, a nemůže na věci ničeho změniti okolnost, že obžalovaný nepřistoupil na vyrovnání, jak mu je soukromá účastnice svými zástupci nabízela a podle něhož měl jí doplatiti ještě asi 4.000 Kč.

Avšak ani co se týče otázky subjektivního zavinění nelze upříti zmateční stížnosti oprávnění. Nalézací soud, zabývaje se subjektivní stránkou případu, uvádí zejména, že z toho, že obžalovaný mohl své pohledávky uplatňovati jiným způsobem, než použitím peněz, určených k určitému účelu, pro své potřeby, zračí se jasně úmysl obžalovaného, peníze si zadržeti, a praví dále, že jen likvidní vzájemné pohledávky, totiž pohledávky bud smírem nebo soudním rozhodnutím stanovené by obžalovaného omlouvaly co do subjektivní stránky zločinu zpronevěry.

A tu zdůrazňuje správně zmateční stížnost, že podle ustálené judikatury vyžaduje se ke zločinu zpronevěry po subjektivní stránce vědomí pachatele, že hmotně bezprávně zadržuje nebo si přivlastňuje svěřenou věc. V rozsudku není však obsažen výrok tomu odpovídající. Mluví se tam pouze o úmyslu, peníze si zadržeti, ačkoli toto zjištění, hledíc k okolnostem případu, ještě nestačí. Neboť pokládal-li se obžalovaný pro své vzájemné pohledávky důvodně oprávněným, podržeti si vybrané peníze, nečinil by ho ještě trestným jeho úmysl, svěřené peníze si zadržeti.

Vyžadujeť zákon kromě úmyslu, věc svěřenou za sebou zadržeti nebo si přivlastniti, také vědomí hmotné bezprávnosti zadržení nebo přivlastnění si svěřené věci. Bylo dále již vyloženo, že názor soudu, že za likvidní pohledávky lze uznati jen pohledávky smírem nebo soudním rozhodnutím stanovené, není ve shodě se zákonem; v důsledku toho je také pochybeným postup soudu, když s onoho objektivně nesprávného právního hlediska posuzuje otázku subjektivního zavinění. Zdůrazniti jest ještě, že podle okolností případu může se pachateli vědomí o hmotné bezprávnosti zadržení nebo přivlastnění si svěřené věci nedostávati, i kdyby tu nebylo podmínek započtení vzájemné pohledávky podle §§ 1438 a 1443 obč. zák. V takovém případě může jíti o bezpráví civilně-právní a nikoli o zpronevěru; neboť pokládá-li se pachatel pro vzájemné pohledávky důvodně oprávněným, svěřené peníze si podržeti k uspokojení své vzájemné pohledávky, je tento opravdový pocit oprávnění způsobilým, vyloučiti zlý úmysl, předpokládaný v § 1 tr. zák., a tudíž i trestnost jednání. K posouzení, zda pachatel mohl se pokládati oprávněným, započísti si své vzájemné pohledávky a zadržeti si z toho důvodu svěřené peníze, je arci důležito zkoumati a zjistiti, zda a pokud pachatelem uplatňované vzájemné pohledávky jsou po právu čili nic.

Vysloví-li proto soud, že ani přesné zjištění výše a trvání pohledávek obžalovaného proti soukromé účastnici nemůže býti pro posouzení trestnosti rozhodné, poněvadž, i kdyby tu byly vzájemné pohledávky, nemohlo by to obžalovaného omlouvati, neodpovídá tento názor zákonu a byl obžalovaný zkrácen ve svém právu na zákonnou obhajobu, když jeho důkazní návrhy ve zmíněném směru byly zamítnuty.