Rt 2749/1927
Urážky na cti se dopouští nejen první původce urážlivého projevu, nýbrž i každý, kdo jej dále rozšiřuje, je-li si vědom urážlivé povahy závadného útoku a toho, že svým jednáním uvádí závadný projev ve známost většího kruhu osob, o kteréžto náležitosti sotva bude lze pochybovati, byl-li projev uveřejněn tiskem (§ 493 posl. odst. tr. zák.).

( Rozhodnutí Zm I 663/26, 22.04.1927 )
Z odůvodnění:
Pochybením jest výrok soudu, pokud nepokládá onu větu za urážlivou z toho důvodu, že neuvádí použití neprvého doporučujícího dopisu jako skutečnost, nýbrž je líčí pouze jako sdělení jehož správnost nebyla zkoumána. Úvahou touto má soud zjevně na mysli obrat na počátku závadné věty "es soll sogar ein Vertreter... vorweisen..." tento obrat poukazuje zřejmě k tomu, že se výtka, že bylo použito nepravého doporučujícího dopisu, neděje ve formě sdělení osobního postřehu obžalovaného, nýbrž že se tím sděluje něco, čeho se pachatel dozvěděl od osoby jiné, v článku nejmenované.

Jde tu tedy o uveřejnění urážky, jinou osobou - původcem - k pachateli projevené a pachatelem pak rozšířené. Pokládá-li rozsudek urážlivý útok v této formě za beztrestný, neuvědomuje si, že i takový projev je tehdy trestným, pokud jest objektivně zjištěno, že naplňuje skutkovou podstatu trestného činu proti bezpečnosti cti, v souzeném případě přečinu podle § 488 a 493 tr. zák., a pokud ve směru subjektivním pachatel si byl vědom urážlivé povahy závadného útoku, jakož i toho, že svým jednáním uvádí závadný projev ve známost většího kruhu osob, o kteréžto posléze uvedené náležitosti sotva bude lze pochybovati, byl-li projev (jako v souzeném případě) uveřejněn tiskem, jakožto nejúčinnějším prostředkem k dalšímu rozšíření.

Poznámka rozsudku, že správnost sdělení nebyla zkoumána, nepadá tu vůbec na váhu, vždyť jest povinností rozšiřovatele, by se o správnosti sdělení přesvědčil před uveřejněním, nechce-li upadnouti v trest.