Rt 2744/1927
I. Podněcování k organizování revoluce ve smyslu Leninismu (k diktatuře proletariátu) jest podněcováním ve smyslu § 15 čís. 3 zákona (Zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.) ke změně demokraticko-republikánské formy státu.

II. Pojem"revoluce" a jeho právní posouzení z hlediska trestního práva.

( Rozhodnutí Zm II 582/25, 13.04.1927 )
Z odůvodnění:
Rozsudkové důvody dospívají sice současně k závěru, že úmyslem obžalovaných (ze stěžovatelů přichází arci v tom směru nyní v úvahy pouze obžalovaný Jindřich B.) bylo propagovati oněmi články ve čtenářích listů "P." a "S." Leninismus, ale, jak se tamtéž zároveň výslovně zdůrazňuje, Leninismus v onom jeho pojmovém obsahu, v němž byl podle předchozího rozsudkového zjištění vyložen v prohlášení samotné exekutivy komunistické internacionály, uveřejněném u příležitosti výročí říjnové revoluce v komunistických časopisech, mimo jiné též v čísle 305 časopisu "R." ze dne 7. listopadu 1924.

Jak rozsudek podrobněji zjišťuje, praví se v onom prohlášení ku konci" "Naplňte dělnickou třídu duchem Leninismu. Leninismus jest organizováním revoluce, bolševismus jest neohraničená oddanost revolučního předvoje proletariátu, sdružená s neúnavnou tuhou prací pro přípravu revoluce. Sedmé výročí říjnové revoluce jest ve znamení bolševisace západoevropského proletariátu. Ať žije světová revoluce!". Tento výklad Leninismu, pocházející od svrchované představitelky hnutí, hlásajícího a propagujícího Leninismus, označující rozsudkové důvody právem jako autentický.

Rozsudkové důvody, definují pojem Leninismu i pojmy revoluce a jejího organizování i práce pro její přípravu a dospívají k závěru, že podněcování k organizování revoluce ve smyslu Leninismu není ničím jiným, než podněcováním ke konečnému cíli komunistické internacionály, totiž k diktatuře proletariátu a že, mluví-li se v prohlášení o bolševisaci západoevropského proletariátu, definuje-li se v něm bolševismus jako neohraničená oddanost revolučního předvoje proletariátu, sdružená s neúnavnou tuhou prací pro přípravu revoluce a oslavuje-li se tam světová revoluce, je tím dokázáno, že se zamýšlí a je zároveň podle předchozího rozsudkového závěru takto podněcováno k pokusu o násilnou změnu ústavy republiky.

Způsobem, jejž při nejmenším přímo zmateční stížnost ani nenapadá, zjišťuje se mimo to, že Leninismus postupoval skutečně násilně. Na odůvodněnou přesvědčení nalézacího soudu, že propagací Leninismu v jeho právě nastíněném smyslu včetně bolševismu, jímž jest v prohlášení exekutivy zřejmě míněn Leninismus uváděný ve skutek, je nejen článek "Rok po smrti Leninově", nýbrž, že táž tendence je zdůrazněna i v ostatních třech závadných článcích. "Iljičův odkaz", "Lenin a mládež" a "odmítnutí soudruha Trockého", citují se v rozsudkových důvodech některé v tom směru zvlášť výmluvné výňatky z těchto jednotlivých článků, v nichž nachází ono přesvědčení nalézacího soudu plnou oporu.

Pojem "revoluce" vykládají arci rozsudkové důvody v naprosto jiném smyslu, než jaký mu při svém výkladu Leninismu snaží se dáti zmateční stížnost. Přikládají mu onen význam, který mu s výjimkou oněch případů, v nichž okolnosti poukazují na jiný výklad (na př. pouhé revoluce myšlenkové, duchovní a pod.), bývá zpravidla přisuzován, totiž pokud jde zejména o revoluci v oboru života a vývoje státního, jako hnutí, směřující k tomu, by ústavní zřízení, platné v tom kterém státě, bylo cestou násilí bud vůbec odstraněno, nebo bylo nahraženo jiným ústavním zřízením, v němž by však posavadní samostatnost, jednotnost neb aspoň vládní forma státu buď zcela vzala za své, nebo by na její místo vstoupila forma zásadně jiná, značící změnu dosavadní ústavy státní. Jako cíl revoluce a jejího organizování ve smyslu hořejšího výkladu Leninismu označují rozsudkové důvody konečný cíl komunistické internacionály, diktaturu proletariátu.

Samovláda jediné třídy obyvatelstva, která by jako nezbytný důsledek přinášela s sebou podrobení všech ostatních vrstev občanstva oné podle pojmu svého neomezené moci pouhého zlomku obyvatel státu, příčí se však pojmu zásadní rovnosti všech obyvatel států, zaručené zejména i ústavou republiky Československé (§ 106 úst. listiny) tou měrou, že by se nastolení diktatury proletariátu neobešlo především bez současné změny demokraticko-republikánské formy státu, v níž ona stěžejní zásada ústavy dochází vnějšího výrazu a svého uplatnění. Jelikož pak tato diktatura proletariátu má býti jak tomu nasvědčuje i závěrečné oslavné heslo prohlášení exekutivy, "ať žije světová revoluce!", uskutečněna v rámci revoluce světové, je na bíledni dále, že by její zavedení nezůstalo bez dalekosáhlého účinku na ústavu republiky ani, pokud jde o její samostatnost a jednotnost státní.

Diktatura proletariátu je však dále zejména, pokud jde o republiku Československou, cílem přání a snah právě jen této jediné vrstvy obyvatelstva a to jen oné její části, která je sdružena ve straně komunistické; se smýšlením a zájmy převážné většiny občanstva nedá se již samo hlásání a propagace diktatury proletariátu uvésti v soulad. Za tohoto stavu věcí je zjevno, že by každý pokus o její nastolení narazil nejen na odpor organizovaný k jeho potlačení s použitím branné moci a aparátu bezpečnostního představiteli a činiteli ústavní moci státní, nýbrž i na činnou obranu ze strany ostatního občanstva.