Rt 2740/1927
I. Pojmu "skutečného násilného vztažení ruky" (§ 81 tr. zák.) odpovídá každý čin podniknutý s vynaložením tělesné síly a značící odpor, směřující přímo nebo nepřímo proti osobě chráněné ustanovením § 68 tr. zák.; nezáleží na formě fyzického násilí; spadá sem nejen odstrčení vrchnostenské osoby (policejního agenta), nýbrž i vytržení se jí z rukou, nikoliv však trpný odpor.

II. O "trpný odpor" jde jen tehdy, stěžuje-li pachatel výkon služby tím, že jejímu provedení činí věcné překážky, nebo nechá volně působiti činitele, kteří (jako na př. váha vlastního těla) přirozeně nutí úřední orgán, by svou vlastní fyzickou sílu vynaložil, chce-li úřední výkon provésti; jakmile však pachatel nechá působiti vlastní sílu s úmyslem přímo proti osobě úředního orgánu, nejde již o pouhý trpný odpor.

( Rozhodnutí Zm I 7/27, 12.04.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost uplatňuje, že ve smyslu § 81 tr. zák. není násilným vztažením ruky, jestliže se někdo vymkne úřednímu orgánu, drží-li ho tento za ruku. Jest prý nutno zkoumati, zda toto vymknutí je vůbec s to způsobiti nějaké poranění. Násilné vztažení ruky nemusí prý míti sice za následek poranění, avšak předpokládá, že musí býti takové povahy, by bylo s to vynutiti nějaké úřední jednání.

Stížnost je bezdůvodná. Předně dlužno ji připomenouti po stránce skutkové, že nalézací soud nezjišťuje toliko, že se obžalovaný policejnímu agentu Š-ovi z ruky vymknul, nýbrž se se mu z ruky vytrhl a to, jak obžalovaný sám doznává, takovou silou, že policejnímu agentu zůstal v ruce kus rukávu od kabátu obžalovaného. Dále dlužno vycházeti z toho, co obžalovaný sám dále doznává a co soud činí podkladem svého přesvědčení, že k vytrhnutí tomu došlo proto, poněvadž policejní agent Ŕ, nechtěl pustiti obžalovaného, jenž žádal, by ho nedržel, že půjde sám na komisařství. Vychází-li se z těchto skutkových zjištění, shledal soud v násilném vytržení se z ruky vrchnostenské osoby právem násilné vztažení ruky ve smyslu § 81 tr. zák.

Zrušovací soud vyslovil již opětovně a odůvodnil, že pojmu "skutečného násilného vztažení ruky" odpovídá každý čin, podniknutý s vynaložením tělesné síly, a značící odpor, směřující přímo nebo nepřímo proti osobě, chráněné ustanovením § 68 tr. zák. Stačí proto každý skutečný útok neb odpor, kterým má býti úřední úkon zmařen. Zákonný znak "skutečného násilného vztažení ruky" nelze bráti doslovně tak, že by se násilí to musilo státi přímo rukou pokud se týče pozdvihnutím ruky a pod. Záleží jen na tom, že bylo vynaloženo úsilí, mařící uplatňování vůle vrchnostenské osoby, a že bylo tohoto úsilí použito jako prostředku, by úřední výkon byl zmařen a že útok byl k tomu abstraktně způsobilým. Nezáleží na formě, v jaké se fyzické násilí jeví, jen když se dotýká vrchnostenské osoby buď přímo nebo nepřímo. Nemůže býti podstatného rozdílu v tom, když někdo úřední osobu, ho držící, v úmyslu v § 8 1 tr. zák. předpokládaném od sebe odstrčí, nebo se jí z ruky násilím vytrhne. Neboť v tom i onom případě bylo pachatelem vynaloženo aktivní násilí a v tom i onom případě dotklo se vrchnostenské osoby, ať již způsobem více nebo méně citelným. Je-li tudíž jištěno, že policejní orgán držel zatčeného obžalovaného a nechtěl dopustiti, by sám šel na policejní komisařství a že se obžalovaný ve zjištěném úmyslu, zmařiti své předvedení na policejní strážnici, vytrhl úřednímu orgánu násilně z ruky, dlužno v tomto jednání spatřovati násilné vztažení ruky v onom smyslu. Neboť proti tělesné síle úředního orgánu, jíž k sobě poutal obžalovaného, vynaložil tento úsilí, by se z moci úředního orgánu vyprostil.

Jen tak zvaný trpný odpor obžalovaného nespadal by ještě pod pojem skutečného násilného vztažení ruky. O takovém mohla by však býti řeč jen tehdy, kdyby byl obžalovaný stěžoval výkon služby tím, že by byl jejímu provedení činil překážky věcné, nebo nechal volně působiti činitele, kteří, jako na př. váha vlastního těla, přirozeně nutily úřední orgán, by svou vlastní fyzickou sílu vynaložil, chtěl-li úřední výkon provésti. Jakmile však obžalovaný nechal působiti vlastní sílu s úmyslem přímo proti osobě úředního orgánu, nemůže býti již řeč o pouhém trpném odporu.