Rt 2736/1927
I. V trestním řízení a zejména při rozhodování o nárocích na náhradu nákladů lze pohlížeti jako na soukromého účastníka (§ 47 tr.ř.) se všemi důsledky jen na toho, kdo utrpěl trestným činem, pro který byl obžalovaný odsouzen, újmu na svých statcích (hmotnou škodu), tedy byl poškozen, předpokládajíc, že se k trestnímu řízení připojil a náhradu oné škody uplatňuje.

II. Je-li v čase vynesení rozsudku zřejmo, že trestným činem, jímž byl obžalovaný uznán vinným, domnělému soukromému účastníku škoda nevzešla (vzejíti nemohla), nelze odsouditi obžalovaného k náhradě útrat zastupování.

( Rozhodnutí Zm I 13/27, 7.04.1927 )
Z odůvodnění:
Podle § 47 tr. ř. má ten, komu bylo trestným činem stíhaným z úřední povinnosti v jeho právech ublíženo, a jenž z tohoto ublížení odvozuje své soukromoprávní nároky, právo, by se za účelem uplatnění těchto nároků připojil k trestnímu řízení. Z toho, že v § 47 tr. ř. se mluví o tom, komu "bylo ublíženo" a je řeč o "poškozeném", kteréžto pojmy jsou totožny, dále z toho, že jak v těchto ustanoveních tak i v § 365 a 366 tr. ř. se důsledně mluví o nárocích "soukromoprávních", plyne, že zákon předpokládá poškození hmotné, čemuž nasvědčují rovněž ustanovení §§ 365 až 374 tr. ř.

Lze proto v trestním řízení a zejména i při konečné likvidaci jeho rozhodování o nárocích na náhradu nákladů, pohlížeti jako na soukromého účastníka se všemi důsledky jen na toho, kdo trestným činem, pro který byl obžalovaný odsouzen, utrpěl škodu, ujmu na svých statcích - předpokládaje ovšem, že se k trestnímu řízení ve smyslu § 47 tr. ř., připojil a náhradu škody uplatňuje.

Jen odsouzený obžalovaný může býti uznán povinným nahraditi soukromému účastníkovi útraty (§ 389 odst. prvý); má-li odsouzený obžalovaný soukromému účastníku hraditi útraty, nese toliko útraty jeho právního zástupce, nikoli však jiné náklady, jako na př. náhradu osobních výloh soukromého účastníka (§ 381 čís. 4 ve spojení s výčetným výpočtem § 381); je-li odsouzený obžalovaný povinen soukromému účastníkovi náhradou útrat, musí mu vždy nahraditi náklady jeho právního zastoupení, aniž se smí rozlišovati, zda bylo zastoupení to nutné. Avšak otázka, zdali a kdy jest odsouzený obžalovaný povinen soukromému účastníkovi náhradou útrat, může býti řešena pouze z právní povahy přípojného řízení a nároku na útraty řízení trestního.

Je-li v čas vynesení rozsudku zřejmo, že trestným činem, jímž byl obžalovaný uznán vinným, domnělému soukromému účastníkovi škoda nevzešla, anebo dokonce, jako v souzeném případě, škoda vůbec vzejíti ani nemohla, nemá tento "soukromý účastník" nároku na přiřčení útrat zastupování, poněvadž věcně není soukromým účastníkem ve smyslu zákona, nebyv podle něho, jak třeba teprve za řízení trestního vyšlo na jevo, ani oprávněn připojiti se jako takový k trestnímu řízení.