Rt 2735/1927
I. U verbálních činů jest nejen zjištění doslovu výroku, nýbrž i výklad jeho vnitřního smyslu a účelu jím sledovaného skutkovým zjištěním.

II. Pojem vydávání někoho u veřejný posměch (§ 491 tr. zák.) předpokládá, že závadný výrok ať již obsahem, ať formou, všeobecně neb uváděje určité okolnosti, sesměšňuje protiprávně osobu, proti níž čelí, způsobem ve veřejném mínění ji snižujícím a staví její povahu, vlastnosti, smýšlení, do světla po mravní stránce znevažujícího (snižuje mravní hodnotu napadeného) a osobu takovou poškoditi může.

III. Dobírání si není trestno, je-li pouze karikaturou, nebo záleží-li v sarkastickém (ironickém) výrazu nebo v satirických šlezích (označení "bratr" příslušníka strany nebo církve, jejíž příslušníci se vzájemně tak oslovují).

( Rozhodnutí Zm I 807/25, 7.04.1927 )
Z odůvodnění:
Nalézací soud došel, zjistiv obsah a smysl věty závadného článku, ku přesvědčení, že smyslem stati té bylo toliko, že se soukromý obžalobce za F-a až do převratu podepisoval skutečně jinak než po převratu. Poněvadž pak nejen zjištění doslovu výroku, nýbrž i výklad jeho vnitřního smyslu a účelu jím sledovaného je zjištěním rázu skutkového, k němu dospívá soud volnou úvahou výsledků hlavního přelíčení ve smyslu § 258 tr. ř.

Stížnost není oprávněna pokud napadá rozsudkový výrok, jímž nalézací soud vyloučil urážku na cti vydáváním u veřejný posměch podle § 491 tr. zák. a proti též ve směru tom sprostil obžalovaného z obžaloby.

Obžaloba spatřuje skutkovou podstatu v označení soukromého obžalobce "bratrem" a ve srovnávání ve článku vylíčeného chování se obžalobcova s jeho členstvím v jednotě železničních zaměstnanců a jeho čestnými funkcemi v jeho politické straně a v československé církvi. Rozsudek odůvodňuje svoje právní stanovisko ve příčině označování soukromého obžalobce slovem "bratr" poukazem na to, že jest všeobecně známo, že příslušníci strany čsl. socialistů - k níž se hlásí soukromý obžalobce - oslovují se vzájemně slovem "bratr", že název ten je všeobecně užívaný a podobné označování jako "bratr" nebo "soudruh" uvádí se dnes všeobecně i v případech, kde se mluví nebo píše i o příslušnících jiné strany, aniž lze v tom spatřovati sesměšňování určité takto nazývané osoby. V uvedené funkcí soukromým obžalobcem ve veřejném životě skutečně zastávaných, třebas bylo učiněno ve spojení s jistými tvrzeními o soukromém obžalobci v závadném článku obsaženými, shledává soud pouhé konstatování skutečností, které ani ve spojení s jinými tvrzeními nemůže jako sesměšňování zakládati skutkovou podstatu urážky na sti.

Použití slova "bratr", jež není zajisté o sobě sesměšňujícím a urážlivým, může ovšem za okolností býti míněno jako dobírání si, ve smyslu lehce posměšném jako náznak nevalné osobní vážnosti k označenému, zejména užito-li osobou, jež není k označenému v poměru odůvodňujícím označení "bratrem".

Než ani každé sesměšnování není soudně trestno. Dobírání si není trestno, je-li pouze karikaturou, nebo záleží v sarkastickém nebo ironickém výrazu nebo v satirických šlezích; soudně trestným je teprve sesměšňování toho rázu, jaké vyžaduje § 491 tr. zák. Pojem vydávání někoho u veřejný posměch podle tohoto místa zákonného však předpokládá, že závadný výrok ať již obsahem, ať formou, všeobecně nebo uváděje určité okolnosti, sesměšňuje protiprávně osobu, proti níž čelí, způsobem ve veřejném mínění ji snižujícím a staví její povahu, vlastnosti, smýšlení, do světla po právní stránce znevažujícího.

Pojmenování soukromého obžalobce bratrem (zkratkou br.) na těch místech článku i ve spojení s ostatním jeho obsahem poukazuje toliko k tomu, že soukromý obžalobce je českým socialistou, a může proto býti leda jeho dobíráním si: trochu attické soli štiplavosti, ironie, sarkasmu, jak ve mluvě tak ve psaní, musí však býti dovoleno a musí každý snášeti, pokud to nejde ovšem tak daleko, že by tím trpěl na své cti, na úsudku jiných o jeho hodnotě jako člověka.