Rt 2732/1927
Podvod může pachateli býti přičítán pouze tehdy, když mezi jeho lstivým jednáním na jedné a počínáním si oklamané osoby na druhé straně jest příčinná souvislost; omyl v oklamaném lstivým předstíráním vyvolaný musí býti pro oklamaného pohnutkou a předpokladem jeho rozhodnutí se, při čemž se ovšem nevyhledává, by byl jedinou pohnutkou; spolupůsobily-li i jiné pohnutky kromě lstivého jednání pachatelova k tomu, že omyl byl vzbuzen, není tím ještě příčinný vztah mezi oběma těmito složkami přerušen; nespočívala-li však činnost osoby, proti níž protiprávní útok čelil, na omylu, znala-li nebo předvídala-li následky, jež budou s činností pachatelovou spojeny, aneb neodhodlala-li se k činnosti, mající v zápětí škodný účinek, vůbec následkem šálivého jednání pachatelova, nýbrž z podnětu jiného, pachatelovým lstivým předstíráním nevyvolaného, aniž ve spojitosti s jinými příčinami spoluvyvolaného, není tu onoho příčinného vztahu a nejde proto o podvod.

( Rozhodnutí Zm I 143/27, 5.04.1927 )
Z odůvodnění:
Podstatný znak zločinu podvodu dle §u 197 tr. zák. spočívá v tom, že z jednání osoby v omyl uvedené vznikne škoda, a že toto její jednání jest pachatelem přivoděno úmyslně, buďto vzbuzením omylu neb utvrzováním v omylu. Z toho vysvítá, že podvod může pachateli býti přičítán pouze tehdy, když mezi jeho lstivým jednáním na jedné a počínáním si oklamané osoby na druhé straně jest příčinná souvislost; omyl v oklamaném lstivým předstíráním vyvolaný musí býti pro oklamaného pohnutkou a předpokladem jeho rozhodnutí se, při čemž se ovšem nevyhledává, by byl právě jedinou pohnutkou; neboť spolupůsobily-li i jiné pohnutky kromě lstivého jednání pachatelova k tomu, že omyl byl vzbuzen, není tím ještě příčinný vztah mezi oběma těmito složkami přetržen; nespočívala-li však činnost osoby, proti níž protiprávní útok směřoval, na omylu, znala-li nebo předvídala-li osoba tato následky, jež s činností pachatelovou budou spojeny, neb neodhodlala-li se k činnosti, mající v zápětí škodný účinek, vůbec následkem šálivého jednání pachatelova, nýbrž z podnětu jiného, pachatelovým lstivým předstíráním nevyvolaného ani tímto předstíráním ve spojitosti s jinými příčinami aspoň spoluvyvolaného, nemůže pro nedostatek onoho příčinného vztahu přijíti v úvahu skutková podstata podvodu.

Právem vytýká zmateční stížnost, že tento příčinný vztah mezi lstivým jednáním stěžovatelovým a počínáním si svědka Evžena W-e, sprostředkovavším dodávku 9 sudů vína stěžovateli na úvěr a přivodivším takto poškození dodávající firmy o více než 2.000 Kč, nebyl nalézacím soudem zjištěn. Napadený rozsudek obsahuje ovšem skutkové zjištění ve příčině lstivého předstírání stěžovatelova - jeho údaje o rozsahu obchodu a ceně zboží. Zabývá se též další náležitostí skutkové podstaty zločinu podvodu, totiž úmyslem stěžovatelovým, poškoditi jinou osobu na jejím majetku, poukazuje na nepříznivý majetkový stav stěžovatelův v době činu; než pokud se týče třetí rozhodné složky zločinu podvodu, totiž příčinného vztahu mezi lstivým předstíráním pachatelovým a jednáním Evžena W-e, jest v rozsudku toliko věta, že "W. tvrdí, že dal se pohnouti k prodeji vína proti, že mu obžalovaný udával, že má velký obchod, v němž má zboží za 100.000 Kč, že má auto, a mimo to, že měl - W. - o obžalovaném dobré zprávy od Dr. R-a, kteréhož před tím ještě neznal."

Z této pouhé citace údajů svědkových přirozeně nelze seznati, jakým způsobem soud tyto údaje pojímá; není patrno, zdali a pokud jim věří, a nevysvítá z ní obzvlášť, co na základě těchto "tvrzení" vlastně béře soud za zjištěno v příčině pohnutek, zavdavších příčinu k rozhodnutí se svědkovu, prodati stěžovateli víno na úvěr, ačkoli právě s ohledem na údaj svědka, že se dal k prodeji pohnouti i proto, že měl dobré zprávy o stěžovateli z jiné strany, měla býti při správném výkladu zákona v rozsudku obsažena v těchto směrech potřebná zjištění; vždyť je tu jednak možnost, že se W. jedině na základě onoho lstivého předstírání stěžovatelova, aneb na jeho základě avšak i ve spojitosti se zprávou Dra. R-a odhodlal, uzavříti s obžalovaným obchod na úvěr - v kterémžto případě by tu pak byla dána podle předeslaných úvah příčinná spojitost mezi šálivým jednáním stěžovatelovým a omylem svědka; není však z druhé strany ani vyloučena jiná možnost, že totiž W. na ono lstivé předstírání vůbec nekladl váhy a, že předpokladem a pohnutkou jeho rozhodnutí se bylo jedině a výlučně ona příznivá zpráva Dra. R-a, jehož před tím ještě neznal, a o jejíž spolehlivosti proto ještě nepochyboval - což vše by bylo způsobilé zase vyloučiti příčinnou souvislost, pro skutkovou povahu podvodu vyhledávanou.

Ježto soud ani v tom ani v onom směru neučinil přesných a zřetelných zjištění, ba výpověď svědka W-e vůbec nehodnotil, ačkoli se tak mělo podle obsahu jeho údajů o pohnutkách k prodeji vína státi, bylo odůvodněné zmateční stížnosti obžalovaného již pro tuto podstatnou vadu rozsudku vyhověti. Při tom se připomíná nalézacímu soudu, že i zákonný znak poškozovacího úmyslu vyžaduje bedlivějších úvah a přesnějšího skutkového opodstatnění než se mu dostalo ve zrušeném rozsudku patrně následkem toho, že soud uvažoval jednotně o "úmyslu podvodném", aniž si uvědomil, že se úmysl ten skládá z úmyslu klamacího, a zároveň směřujícího k tomu, aby klamem, přesněji jednáním následkem klamu předsevzatým vzešla oklamané nebo jiné osobě škoda na jejich právech.