Rt 2728/1927
Aby bylo uvarováno se výtky neúplnosti rozhodovacích důvodů (nedostatku důvodů) není nezbytně zapotřebí, by v rozhodovacích důvodech bylo zvlášť a podrobně uvažováno o každém jednotlivém průvodním prostředku, pokud se týče o každé jednotlivé skutečnosti, zjištěné rozsudkem, nýbrž stačí, má-li dotyčný rozsudkový závěr dostatečnou oporu v souhrnu výsledků hlavního přelíčení.

( Rozhodnutí Zm II 482/26, 2.04.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost vytýká jednak, že v rozsudku není vůbec udáno, z čeho soud čerpal přesvědčení, že obžalovaní neměli úmyslu, vyžadovaného ke skutkové podstatě zločinu podle § 87 tr. zák., jednak, že v něm není nijak odůvodněn rozsudkový závěr, podle něhož soud nenabyl přesvědčení, že obžalovaní jednali zlomyslně, dospěl naopak k názoru, že jednali z mladické nerozvážlivosti. Podle zmateční stížnosti spokojuje prý se rozsudek pouhým výpočtem jednotlivých výpovědí a okolností, jež vzal soud za prokázány, nezabývá se však oněmi výpověďmi kriticky, neoceňuje jich vůbec a neuvažuje ani o jednotlivých okolnostech, jež béře za prokázány. Zmateční stížnost dovozuje, že, kdyby byl soud o těchto okolnostech uvažoval a nechal jich bez povšimnutí, byl by dospěl k úsudku, že čin obžalovaných zakládá skutkovou podstatu zločinu podle § 87 tr. zák.

Že v rozsudkových důvodech okolnosti je zdůrazňované jsou zjištěny, připouští sama zmateční stížnost, mluvíc ve svých vývodech opětně o okolnostech, které rozsudek (soud) bere za prokázané. V onom odstavci rozhodovacích důvodů, který končí závěrem, napadeným zmateční stížností, se však praví, že k tomuto závěru došel soud uvažuje veškeré průvody pro i proti předvedené.

Aby bylo vyhověno předpisu § 270 čís. 5 tr. ř., a uvarováno se zejména důvodné výtky neúplnosti rozhodovacích důvodů nebo dokonce úplného nedostatku důvodů pro ten který rozsudkový výrok, jež by činily rozsudek zmatečným, není nezbytně zapotřebí, by v rozsudkových důvodech bylo zvlášť a podrobně uvažováno o každém jednotlivém průvodním prostředku, pokud se týče o každé jednotlivé skutečnosti, zjištěné rozsudkem, nýbrž stačí, má-li dotyčný rozsudkový závěr dostatečnou oporu v souhrnu výsledků hlavního přelíčení.

Tomu je tak zejména tehdy, jde-li, jako v souzeném případě, o závěr rázu svou podstatou negativního, totiž o závěr, podle něhož soud nenabyl přesvědčení o tom, že obžalovaní jednali zlomyslně.