Rt 2725/1927
I. Důvodem protiprávnosti a trestnosti zpronevěry jest zklamání důvěry jiné osoby v to, že pachatel s věcí svěřenou nenaloží jinakým (rozsáhlejším) způsobem, než ku kterému osoba ta svolila nebo příkaz dala, a tudíž nezmaří účel, za kterým mu byla věc odevzdána do neomezené skutečné moci, avšak zároveň za omezení jeho práv k věci se vztahujících.

II. Zpronevěra zastavením věci koupené s výhradou práva vlastnického.

( Rozhodnutí Zm I 729/26, 1.04.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost namítá, že zjištěným jednáním stěžovatelky není naplněna skutková podstata zpronevěry, jelikož stav, který nastal svémocným zastavením svěřeného stroje, nebyl stěžovatelkou zamýšlen jako trvalý a nebyl ani ve skutečnosti trvalým (přesněji řečeno nenapravitelným). Mohlat prý stěžovatelka znovu zjednati dispoziční moc nad strojem buď sobě nebo přímo majiteli stroje tím, že by byla sama zaplatila zástavní pohledávku, načež by jí byl stroj vrácen, nebo by byla odevzdala zástavní lístek majiteli stroje, takže mohl stroj vyplatiti částkami, které mu stěžovatelka již na kupní cenu zaplatila a jejichž součet byl větší, než zástavní pohledávka.

Námitka neobstojí. Důvodem protiprávnosti a trestnosti zpronevěry jest zklamání důvěry jiné osoby v to, že pachatel s věcí svěřenou nenaloží jinakým nebo rozsáhlejším způsobem, než ku kterému osoba ta svolila nebo příkaz dala a tudíž nezmaří účele, za kterým mu byla věc odevzdána do neomezené skutečné moci, avšak zároveň za omezení jeho práv k věci se vztahujících.

Zlem se zpronevěrou spojeným (§ 1 tr. zák.) nebo-li jako zpronevěra stíhaným není újma osoby, jíž nebo v jejíž prospěch byla věc svěřena, na povšechných právech anebo zájmech majetkových, nýbrž újma na právech vztahujících se k určité, totiž ku svěřené věci, pokud zůstala přes neomezenou skutečnou moc pachatelovu vyhrazena této druhé osobě.

Účinkem, zpronevěře zvláštním, je tedy, že byl účel svěření zmařen výkonem práva, k jehož vykonávání nebyl pachatel podle smlouvy, ujednané mezi ním a jinou osobou, vůbec oprávněn anebo nebyl oprávněn v tom směru nebo v tom časovém nebo jinakém rozsahu, ve kterém - zneuživ neomezenosti skutečné moci - s věcí nakládal.

Proto přichází trvalost (nenapravitelnost) stavu, který nastal svémocným nakládáním pachatele se svěřenou věcí, v úvahu jen v případech, ve kterých pachatel vykročil z mezí práv k věci se vztahujícím a zmařil účel svěření nikoliv již svémocnou dispozicí o sobě, nýbrž teprve tím, že tato dispozice, pokud se týče její účinky na práva, vyhrazená svěřiteli k věci, neomezily jen na dobu více méně přechodnou.

Tomu tak jest v případech, ve kterých byl pachatel oprávněn k tomu, by věc držel nebo jí pro sebe užíval, a svémoc jeho záleží v tom, že věc nevrátí majiteli ani po době stanovené pro jeho držbu nebo používání věci, neboli, že věc i nadále za sebou zadrží.

O takovou činnost jde v souzeném případě. Stroj byl stěžovatelce odevzdán na základě kupní smlouvy, před úplným zaplacením kupní ceny s výhradou práva vlastnického pro prodatele. Stěžovatelka byla podle smlouvy oprávněna jedině k tomu, by stroj držela a ho používala; výkon jakéhokoliv jiného práva z vlastnictví vyplývajícího, zejména práva, zříditi pro někoho zástavní právo ke stroji, nebyl jí dovolen a tato ostatní práva zůstala vyhrazena (zachována) prodateli. Účelem svěření stroje bylo, by jednak mohla stěžovatelka používati stroje nezaplaceného, jednak, by mohl prodatel uplatňováním vlastnického práva - nezávisle na tom, jak se vytvoří majetkové a výdělkové poměry stěžovatelky - vynutiti vrácení stroje, nedostojí-li stěžovatelka svým závazkům převzatým kupní smlouvou. Účel ten byl zmařen již tím, že stěžovatelka dala stroj do zástavy jinému věřiteli, proti kterému mohl prodatel a majitel stroje uplatniti své vlastnické právo jedině tehdy, kdyby byl zároveň zaplatil dluh stěžovatelky.

Naložila-li tudíž obžalovaná se strojem svémocně způsobem příčícím se povinnostem držitele svěřené věci, dopustila se zločinu zpronevěry podle § 183 tr. zák.