Rt 2722/1927
I. Předmětem svědeckých výslechů jsou výhradně smyslové postřehy osob, od obžalovaného (obviněného) různých, o skutečnostech v minulosti se udavších; předmětem svědeckého výslechu nemůže býti (zlý) úmysl určité osoby (nedostatek takového úmyslu), nýbrž pouze zevní činy, jimiž se úmysl ten (jeho nedostatek) na venek projevil.

II. Hodnocení zevních skutků, v nichž se úmysl nepochybně projevil, jest hlavním pramenem zjišťování zlého úmyslu jako součásti vnitřního dění, jenž byl pachatelem popřen.

III. Spolupachatelství zločinu veřejného násilí spáchaného vydíráním podle § 98 a) tr. zák. Nevyžaduje se předchozí dohody (úmluvy) spolupachatelů; stačí, že shoda jich vůle nastala teprve na místě trestného jednání a při jeho započetí nebo za jeho průběhu; pojem "spolupachatelství" nepředpokládá, by činnost všech pachatelů byla stejnorodá, aniž že se každý zúčastnil trestného jednání od jeho počátku, stačí, že činnost toho kterého spolupachatele byla složkou děje, jehož celek tvoří trestné jednání; jednotliví spolupachatelé odpovídají nejen za vlastní činnost, nýbrž i za celý výsledek vědomě společného jednání všech.

( Rozhodnutí Zm II 346/26, 31.03.1927 )
Z odůvodnění:
Obhájce všech stěžovatelů navrhl, aby svědci v návrhu jmenovaní byli slyšeni o tom: 1. že se obžalovaní tamtéž uvedeni nedopustili trestného činu ve smyslu § 98 a) tr. zák. a že se také nedopustili žádného násilí nebo vydírání, ačkoli při výstupu byli, 2. o tom, jak vůbec ke rvačce došlo, 3. že obžalovaní neměli v úmyslu zabraňovati ostatním lidem, by nešli do práce. Návrh byl právem zamítnut již z jiných důvodů a to v celém rozsahu. Předmětem svědeckých výslechů jsou výhradně smyslové postřehy osob, od obžalovaného (obviněného) různých, o skutečnostech v minulosti se udavších. Účelem tohoto nebo jiného průvodního prostředku nemůže býti jelikož právní hodnocení skutečností jest úkolem soudů, projev pozorovatele událostí o tom, zda chování se určité osoby při dotčené příležitosti zakládá trestný čin, nebo naplňuje pojem trestnímu zákonu zvláštní, k čemuž právě směřovala průvodní věta čís. 1, v níž o postřezích skutkových okolností není vůbec řeči.

Jelikož pak smysly možno postřehnouti jedině události a jiné skutečnosti zevního života, nemůže býti předmětem svědeckého výslechu (zlý) úmysl určité osoby nebo nedostatek takového úmyslu, nýbrž pouze zevní činy, jimiž se úmysl nebo jeho nedostatek na venek projevil; o takových činech, které by poukazovaly k nedostatku úmyslu stěžovatelů, není v návrhu zmínky.

Pokud zástupce zmateční stížnosti při veřejném roku provedl výtku nedostatku důvodů výslovně i ten smysl, že nalézací soud neodůvodňuje výrok o zlém úmyslu obžalovaných ve směru zločinu podle § 98 písm. a) tr. zák. způsobem, jenž by mohl obstáti před zákony logického myšlení, takže pro tento výrok nejsou vlastně v rozsudku vůbec uvedeny důvody, a dále, že zejména povšechný poukaz rozsudku na "celkový obraz skutkového děje" jest zcela bezvýznamným a je pouhým výronem snahy, dokazovati subjektivní stránku skutkové podstaty prostým poukazem ke zjištěné objektivní skutkové podstatě, což prý není vůbec přípustno, - nelze mu přisvědčiti.

Úvahy, jimiž nalézací soud v rozhodovacích důvodech odůvodňuje závěr, že obžalovaní jednali v úmyslu, by donutili dělníky jdoucí do práce k upuštění od tohoto záměru, jsou zcela logické, a oním poukazem k celkovému obrazu skutkového děje, zjištěného v předchozích odstavcích rozhodovacích důvodů, dává nalézací soud způsobem formálně bezvadným výraz svému přesvědčení, že zlý úmysl obžalovaných, vynutiti na osobách, proti nimž vystoupili, upuštění od práce, zcela jasně vysvítá již z toho, co rozsudek před tím podrobně zjistil o způsobu, jakým obžalovaní vystupovali proti dělníkům k práci ochotným .

Podkladem zákonného dolíčení nemůže býti, co stížnost pokládá podle výsledků hlavního přelíčení za prokázáno a co za nezjištěno. Podkladem právních úvah, na jaké zákonné dolíčení zmatků těch jest omezeno, musí býti naopak skutkový děj, v napadeném rozsudku zjištěný, v celku, takže zejména nesmí zůstati nehodnoceným ani, co rozsudek zjišťuje o obsahu zlého úmyslu, jakož i o shodě tohoto úmyslu u všech odsouzených a vnitřní souvislosti jejich jednání dané stejným úmyslem. Ve směru tom vyslovují rozhodovací důvody, že všichni obžalovaní sledovali jen jediný cíl, dosáhnouti, by stávka nebyla porušena a jednání jich čelilo proti dělníkům, příslušejícím k jiným politickým směrům (než strana, která vyhlásila stávku a jejíž příslušníky jsou obžalovaní) a že odsouzení obžalovaní učinili osobám, jež byly ve vylíčení děje uvedeny, násilí, by donutili dělníky jdoucí do práce k upuštění od tohoto záměru. Tím jest zjištěno, že veškeré události rozsudkem zjištěné byly uskutečněním téhož úmyslu několika osob proti několika jiným osobám a tvořily jednotné, vnitřně souvislé a tím v jeden zlý skutek ucelené trestné jednání, třebaže se, jak podmět, tak i předmět jeho skládaly z více osob fyzických.

Správně podřadil pak nalézací soud toto vědomé, stejným úmyslem nesené spolupůsobení všech obžalovaných proti všem dělníkům, proti nimž úmysl ten byl uskutečňován, pod pojem spolupachatelství a správně odvodil z tohoto hlediska důsledek, že každý obžalovaný zodpovídá ne toliko za činnost vlastní, nýbrž za celý výsledek vědomě společného jednání všech.

Pro pojem spolupachatelství není třeba předchozí dohody neb úmluvy spolupachatelů; stačí, že shoda jich vůle nastala třebas teprve na místě trestného jednání a při jeho započetí nebo za jeho průběhu. Nezáleží proto na tom, že není zjištěno, že se obžalovaní, ještě než se dostavili na místo činu, umluvili, nebo jinak dohodli na tom, co proti stávkokazům předsevezmou. Stačí, že se ten který obžalovaný k zlému úmyslu a k trestnému jednání přidal, třebas přišel na místo činu po případě z jiné pohnutky a snad neslyšel projevů, pokud se týče nepostřehl pohybů, jimiž jiní obžalovaní sdělili napadeným osobám, co se na nich žádá, po případě dali ostatním obžalovaným znamení, by násilnosti zahájili.

Pojem spolupachatelství dále nepředpokládá, by činnost všech byla stejnorodá, ani že se každý spolupachatel zúčastnil trestného jednání od samotného jeho počátku; jest po stránce té naplněn již tím, že činnost toho kterého spolupachatele byla složkou děje, jehož celek tvoří trestné jednání.