Rt 2714/1927
I. Sprošťující výrok podle § 259 čís. 3 tr. ř. může se vztahovati jedině na skutek, který je předmětem obžaloby, nikoliv na kvalifikaci skutku podle obžaloby.

II. Svádění ke smilstvu (§ 132 tr. zák.) předpokládá působení na vůli svedené osoby, by se propůjčila k smilným činům, k nimž by se jinak nepropůjčila; nevyžaduje se delšího trvání tohoto působení, nýbrž stačí, když působení trvá jen tak dlouho, že se svedená osoba podrobí vůli pachatelově a jeho smilné činy trpí.

( Rozhodnutí Zm I 786/26, 26.03.1927 )
Z odůvodnění:
Nalézací soud vzal na základě výsledků průvodního řízení za prokázáno, že obžalovaný od roku 1919 až do března 1926 jako profesor kreslení na reálném gymnasiu v P., jsa si toho vědom, že žákyně byly svěřeny jeho dohledu, výchově a vyučování, v hodinách kreslení si dovolil na dívkách, o nichž věděl, že jim nebylo ještě 14 roků, ohmatávání jejich těla, že pravou rukou kreslil, levou rukou však dívky k sobě tiskl, sahal jim pod sukně, ohmatával je také prsty po nahých stehnech, štípal do lýtek a částečně levou rukou se dostal až k pohlavnímu ústrojí částečně krytému, částečně nekrytému. Soud první stolice nedospěl k přesvědčení, že vylíčené jednání obžalovaného zakládá též skutkovou podstatu zločinů podle §§ 128 a 132 III. tr. zák., v obžalovacím spise uvedených, a obžalovaného v tomto směru podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby sprostil.

Tu dlužno předem připomenouti po stránce formální, že osvobozující výrok neměl vůbec býti vynesen, poněvadž osvobození stalo se jen z ostatních kvalifikací skutků obžalobou stíhaných, nikoli však ze žalobního skutku samého, jenž podle zákona (§§ 262, 263 a), 267 tr. ř.) jest předmětem obžaloby a, na který jedině může se vztahovati sprošťující výrok.

Tento názor napadá zmateční stížnost státního zastupitelství právem jakožto nesprávný. Nehledíc k tomu, že mínění, že ke skutkové podstatě podle § 132 III. tr. zák. se vyžaduje, by ohmatávání těla trvalo jakousi delší dobu, nesprostilo nalézací soud povinnosti zkoumati otázku, zda snad nejde o pokus zločinu, jest toto mínění zřejmě v rozporu s předpisem § 132 III. tr. zák.

Svádění k smilstvu podle tohoto ustanovení předpokládá působení na vůli svedené osoby v tom směru, by se propůjčila k smilným činům, k nimž by se jinak nepropůjčila, nevyžaduje však delšího trvání tohoto působení, nýbrž stačí, když působení trvalo jen tak dlouho, že se svedená osoba vůli pachatelově podrobuje a jeho smilné činy trpí.