Rt 2710/1927
I. Spolupachatelství (při krádeži) předpokládá, že úmysl a činnost všech spolupachatelů směřovaly podle jich vědomí k témuž účinku.

II. Spoluvina (§ 5 tr. zák.) na krádeži, skládající se z několika útoků; o činnosti spoluviníků, která zasáhla do příčinného vývoje událostí teprve po spáchání trestného skutku přímého pachatele, nelze uvažovati podle § 5 (171), nýbrž jen podle pomoci po spáchaném zločinu dle § 6, popřípadě podle zločinu podílnictví dle § 185 tr. zák.; předpoklady zasažení činnosti původce, pomocníka, neb účastníka do onoho vývoje před spácháním trestného činu přímým pachatelem.

III. Návod, intellektualní pomoc a účastenství podle § 5 tr. zák. lze přičítati jen, byl-li přímým pachatelem předsevzat aspoň čin vedoucí ke skutečnému vykonání ve smyslu § 8 tr. zák.

( Rozhodnutí Zm II 424/26, 22.03.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost obžalovaných uplatňuje mimo jiné, že napadený rozsudek nakládá s těmito čtyřmi stěžovateli jako s jednotkou, aniž uvádí, proč se všechno, co M. odcizil, klade v celém rozsahu každému z nich za vinu, a že přesným rozřešením, kolikráte a ohledně kterého množství zboží dopustil se ten který ze stěžovatelů spoluviny za vinu mu kladené, bylo by se ukázalo, že ani podle údajů M-ových není u každého stěžovatele dosažena hranice zločinu. Tyto věty a příslušné podrobnější vývody stížnosti poukazují zřetelně k námitce, že to, co nalézací soud na skutečnostech zjistil, nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými, při nejmenším ne v onom rozsahu, ve kterém se výrok ten stal. Námitkou tou je stížnost v právu. Napadený rozsudek neobsahuje skutkových zjištění, jež by zprostředkovaly předpoklad, že stěžovatelé jednali při úkonech, které ten který z nich podle rozsudečných zjištění vůči M-ovi nebo ve spojení s činností M-ovou předsevzal, "jako spolupachatelé", t.j. jako osoby, jejichž úmysl a činnost směřovaly podle vědomí všech k témuž účinku, přesněji ke způsobení účinku v témže rozsahu činností M-ovou nastavší.

Při nedostatku takových zjištění možno tomu kterému ze stěžovatelů přičítati protiprávní účinek krádežemi M-ovými přivoděný z hlediska § 5 tr. zák. jen v rozsahu, ve kterém dotyčný stěžovatel ku přivodění jeho sám spolupůsobil jako intelektuální původce nebo pomocník, jako pomocník činu neb účastník.

Při tom dlužno si dále uvědomiti, že o činnosti toho kterého stěžovatele, která zasáhla do příčinného vývinu událostí teprve po spáchání trestného skutku přímého pachatele, t.j. po odnětí věcí tím kterým zlodějským útokem M-ovým dotčených, nelze uvažovati podle § 5 (171), nýbrž jen podle § 6 (185) tr. zák. Pro předpoklad, že činnost původce, pomocníka neb účastníka zasáhla do vývoje událostí před spácháním trestného činu přímým pachatelem, není - skládá-li se čin ten z několika útoků - arciť ku přičítání druhého a dalších útoků původci, pomocníku neb účastníku třeba, by i druhý a každý další útok byl vyvolán zvláštním, opětovaným působením na přímého pachatele; avšak jest podmínkou takového přičítání, by zlý úmysl původce, pomocníka, účastníka směřoval již v době původního působení na přímého pachatele - byť jen in eventum - i k dalším útokům a k rozsahu protiprávního účinku dalšími útoky přímého pachatele danému, a by tento směr a rozsah působení původce, pomocníka, účastníka byl pro přímého pachatele poznatelným.

Posléze lze návod, intellektuelní pomoc a účastenství podle § 5 tr. zák. přičítati jen, byl-li přímým pachatelem předsevzat alespoň čin vedoucí ke skutečnému vykonání trestného skutku ve smyslu § 8 tr. zák.