Rt 2704/1927
Kupní cena za věc pachateli svěřenou a jím se souhlasem vlastníka prodanou vstupuje na místo prodané věci a jest statkem pachateli cizím; jde o zpronevěru (§ 183 tr. zák.), použil-li jí pro sebe, věda o protiprávnosti svého jednání.

( Rozhodnutí Zm II 494/26, 18.03.1927 )
Z odůvodnění:
Shledáváť rozsudek soudu prvé stolice trestný čin v tom, že stěžovatel nevydal, ač to bylo jeho povinností, peníz 2.300 Kč, který dostal jako kupní cenu za kočár a postroje, Dru U-ovi, nýbrž s částkou tou naložil ke svým účelům, použil jí pro sebe.

Právní závěr ten vyhovuje správnému hodnocení právního významu skutečností zjištěných napadeným rozsudkem. Stěžovatel oznámil Dru U-ovi, že na kočár a postroj, jež byl před tím převzal jedině k dopravě z P. do Z., a jež proti i v stěžovatelově držení zůstaly vlastnictvím Dra U-a, má kupce za 2. 400 Kč a Dr. U. mu odvětil, že za 2.400 Kč kočár s postroji nedá, nýbrž že žádá 2.800 Kč. I když se v odpovědi té shledá zásadní souhlas Dra U-a s prodejem stěžovatelem zamýšleným a ohlášeným, bylo tím stěžovatelovo oprávnění - záležející dosud v pouhé držbě - rozšířeno toliko na právo, věci prodati.

Stěžovatel se tím nestal majitelem věcí a proto, prodav je, ani majitelem kupní ceny. Prodávaje věci jemu cizí se souhlasem a z příkazu jejich vlastníka, přijal i kupní cenu jen z příkazu vlastníka za něho jako věc, která (vstoupivši na místo věcí prodaných) byla statkem proň cizím, s nímž nesměl - byť byl v jeho skutečné moci - nakládati jinak, než jak předpokládal vlastník prodaných věcí, uděliv souhlas a příkaz k prodeji, tedy jen vydáním kupní ceny Dru U-ovi. Byla tedy kupní cena věcí stěžovateli Drem U-em svěřenou. Nevydav Dru U-ovi stržený peníz ani po mimosoudní žádosti a po žalobě a použiv výtěžku pro sebe, zadržel stěžovatel částku jemu svěřenou za sebou a přivlastnil si ji.

Že tak učinil, věda o protiprávnosti svého jednání, jest v rozsudku zjištěno, a vědomí to, jímž jest subjektivní stránka zpronevěry podle stálé judikatury zrušovacího soudu naplněna, není rušeno případným úmyslem stěžovatele, že dodatečně Dru U-ovi z jiných příjmů zaplatí tolik, kolik jako kupní cenu za kočár s postroji pro Dra U-a byl přijal. Proto neobstojí ani další část námitky, jíž asi stížnost uplatňuje, že tu nebyl a že není ani v rozsudku zjištěn stěžovatelům úmysl, že Dru U-ovi vůbec nikdy neodvede, pokud se týče nezaplatí, co prodejem kočáru s postroji vytěžil, a že majetková škoda Dra U-a není výsledkem zlého úmyslu stěžovatelova, nýbrž různých nehod, které stihly stěžovatele a činily mu proti jeho vůli nemožným, by Dru- U-ovi, najednou nebo ve splátkách nahradil to, co mu patřilo. Jelikož - jak uvedeno - tím, co rozsudek na skutečnostech zjistil, skutková podstata zločinu zpronevěry, jímž byl stěžovatel uznán vinným, je naplněna po stránce objektivní a subjektivní.

Lze proto ponechati stranou, zda nebylo shledati zpronevěru již v prodeji kočáru a postroje, když stěžovatel je prodal za pouhých 2.400 Kč nebo dokonce 2.300 Kč, ač mu bylo jako prodejní cena označeno 2.800 Kč.