Rt 2703/1927
I. Pojem "veřejné listiny" není v trestním zákoně blíže vymezen a dlužno jí rozuměti jednak listinu, vydanou v předepsané formě veřejným úřadem v mezích jeho úředních oprávnění, jednak listinu vydanou v předepsané formě osobou, požívající veřejné víry v oboru působnosti jí přikázaném.

II. Listiny korporací, jež vydává společenství nebo jeho představenství (zápisy a protokoly o usneseních společenstva), jsou veřejnými listinami ve smyslu § 199 d) tr. zák. jen tehdy zřídilo nebo vydalo-li je, plníc některou zákonem mu přikázanou funkci veřejné správy.

III. Poradní protokoly soudů jsou veřejnými listinami.

( Rozhodnutí Zm II 229/26, 18.03.1927 )
Z odůvodnění:
Rozsudek dospívá k závěru, že obžalovaný v podvodném úmyslu, by vylákal povolení k provozování obchodu smíšeným zbožím, onen protokol řečeným způsobem padělal - doplnil (pokud se týče zfalšoval) a pak v tomto sobě příznivém smyslu i ostatní (podle rozsudku vylíčenou) manipulaci provedl a že se mu tak podařilo vylákati od okresní politické správy povolení podle § 13 a) živn. ř. Podle rozsudkových důvodů proto, že společenstvo, pokud se týče jeho výbor nelze pokládati za veřejný úřad ve smyslu zákona, a společenstva nemají ani podle živnostenského řádu ani podle schválených stanov ustanovení o vedení knih a protokolů, tak že vedení jich dlužno pokládati za ryze vnitřní věc společenstva. Z těchto důvodů pokládá soud také onen protokol o schůzi výboru společenstva ze dne 14. prosince 1924 jen za listinu soukromou.

Zmateční stížnost státního zastupitelství označuje názor, došedší výrazu napadeným jí rozsudkem, za právně mylný. Nelze jí však přiznati oprávnění. Pojem veřejné listiny není v trestním zákonníku blíže vymezen; dlužno proto, jak nauka a praxe shodně uznávají, sáhnouti k příslušným předpisům civilního řádu soudního. Veřejnou listinou je jednak listina, vydaná v předepsané formě veřejným úřadem v mezích jeho úředních oprávnění, jednak listina vydaná v předepsané formě osobou, požívající veřejné víry v oboru působnosti jí přikázaném. V souzeném případě přichází v úvahu jen ona skupina listin.

A tu dlužno sice připustiti, že živnostenská společenstva ve smyslu §§ 106 a násl. živn. ř. nejsou veřejnými úřady v technickém slova smyslu jde tu o korporace v prvé řadě zájmové, t. j. že předním úkolem společenstev jest chrániti a podporovati zájmy svých členů a příslušníků. Neméně správně dovozuje však zmateční stížnost zároveň, že společenstvům vyhrazeny jsou též četné jiné úkoly, které sledují zájmy veřejné, jichž řadu stížnost vypočítává, a že jim přikázány jsou také četné úkoly veřejné správy.

Není řečeno, že by bylo pouze jeho soukromou záležitostí; nenít v té příčině "vnitřní" totéž jako "soukromé", neboť i vnitřní záležitosti veřejného úřadu nebo korporace, vybavené funkcemi veřejnoprávními, mohou býti povahy veřejnoprávní a důsledkem toho mohou pak ovšem i listiny, sepsané o takových vnitřních záležitostech, býti listinami veřejnými ve smyslu § 199 d) tr. zák. Jako příklad možno tu uvésti poradní protokoly soudů všech stolic, jež jsou nesporně veřejnými listinami, ačkoli osvědčují ryze vnitřní úkoly soudu, totiž průběh tajné porady, způsob hlasování a pod.

Usnášeje se o této žádosti neplnil tudíž výbor společenstva žádné z oněch, zákonem společenstvu přikázaných funkcí veřejné správy, a důsledkem toho nelze podle toho, co již řečeno, v souzeném případě přiznati zápisu o tomto usnesení výboru společenstva povahu veřejné listiny po rozumu § 199 d) tr. zák., nýbrž jde tu o listinu soukromou.