Rt 2701/1927
I. "Veřejnými" ve smyslu svádění ke zneužití moci úřední § 105 tr. zák. jsou věci, které se dotýkají přímo zájmů státního celku neb alespoň veřejným právem chráněných zájmů nějakého kruhu státních občanů, spadají sem smlouvy mezi vojenskou správou a občany o vojenských dodávkách.

II. "Rozhodováním" jest nejen činnost úředníka, který sám věc přímo vyřizuje, nýbrž i činnost úředníka, který věcně připravuje konečné vyřízení, nebo při něm spolupůsobí, zjednávaje podklady, potřebné k takovému vyřízení.

( Rozhodnutí Zm II 475/26, 17.03.1927 )
Z odůvodnění:
Po stránce hmotněprávní dovozuje stížnost správně, že veřejnými po rozumu § 105 tr. zák. jsou ony věci, které se dotýkají přímo zájmů státního celku neb alespoň veřejným právem chráněných zájmů nějakého kruhu státních občanů. Zájmem státního celku a veškerého občanstva jest obzvláště naprostá pohotovost vojska a jest zájmem občanstva, jež kryje daněmi a veřejnými dávkami též výlohy vojenské správy, jakož i státního celku, který z výtěžku daní a dávek vojenské správy, jakož i státního celku, který z výtěžku daní a dávek musí krýti i náklady jiných svých úkolů, obzvláště, by potřeby pro vojsko byly opatřeny nákladem co nejmenším, by tedy zejména za ceny, jaké byly smlouvami ujednány za výrobky a práce bezvadné, byly správě vojenské dodány po případě ji převzaty jen výrobky a práce ve smluvené, bezvadné jakosti.

Proto nemůže býti sporu o tom, že povahy v prvé části onoho výkladu pojmu veřejných věcí zdůrazněné jsou otázky, zda vyhovují výrobky a jiné věci (v souzeném případě kalhoty) vojenské správě dodávané smluveným podmínkám anebo zda vykazují vady, zda mají býti vojenskou správou převzaty beze vší výhrady nebo jen s výhradou slevy na smluvené ceně a zda má býti dodatelům vyplacena cena (mzda) celou částkou s nimi ujednanou nebo jen se srážkou a po případě s jakou srážkou.

V rozsudku není zjištěno, že konečný výrok o tom, zda a po případě s kterou srážkou na smluvené odměně převezme se dodávka, k níž se souzený skutek vztahoval, příslušel samotnému ministerstvu Národní Obrany. Ani ve spisech není poukazu na takovou výhradu rozhodování ministerstva. Naopak udal - (co rozsudek arciť opomíjí) - svědek K., že bylo až do doby, kdy následkem pokusu o podplacení požádal o ustanovení komise, podle platných předpisů vyřízení dodávky úplně v rukou jeho jakožto správce sekce a že byl oprávněn převzíti dodávku podle toho, jakou ji shledal. Avšak na výhradě onoho rázu by vůbec nezáleželo.

Rozhodováním ve smyslu § 105 tr. zák. jest netoliko činnost úředníka, který věc sám přímo vyřizuje, nýbrž i činnost úředníka, který věcně připravuje konečné vyřízení nebo při něm spolupůsobí, zjednávaje podklady, potřebné k takovému vyřízení. Že činnost svědka K-y ve věci, o niž jde, byla onoho druhu, sama stížnost připouští, uvádějíc, že K. byl oprávněn a legitimován ku převzetí dodávky a k podání zprávy (na ministerstvo Národní Obrany), a, přihlížejíc patrně ku rozsudečnému zjištění, že obžalovaný žádal K-u, by podal na M. N. O. příznivou pro něho zprávu.