Rt 2697/1927
I. S hlediska §u 205 a) tr. zák. nezáleží na tom, zda majetkový předmět by zcizen (prodán) za cenu, odpovídající jeho majetkové hodnotě či pod ní, ani na tom, že škodlivý účinek trestného činu může býti dodatečně odvrácen (odstraněn) vhodnými kroky (odpůrčím sporem); předpokládá se, že pachatel jest dlužníkem více věřitelů, stačí však, že zmařeno (ztenčeno) bylo uspokojení jediného z oněch věřitelů; účinek ten může býti přivoděn i prodejem součásti jmění pachatelova za cenu, rovnající se její pravé hodnotě, ba i za cenu vyšší.

II. "Zcizením" ve smyslu §u 205 a) tr. zák. jsou i bezúplatné úkony zcizovací (darování).

(Rozhodnutí Zm II 432/26, 14.03.1927 )
Z odůvodnění:
Skutek zakládající skutkovou podstatu zločinu podle §u 205 a) tr. zák. spatřuje rozsudek jak ve výroku, tak i v rozhodovacích důvodech výslovně jen v tom, že oba obžalovaní jako spoluvlastníci zcizili mlýn č.p. 348 v B. s příslušenstvím, obžalovaný Václav P. mimo to postoupil své nezletilé dceři Věnceslavě P-ové darem svoji pohledávku 30.000 Kč. Nemá tudíž významu skutečnost, potvrzená svědkyní Marií O-ovou, matkou obžalované Marie P-ové a zdůrazňovaná zmateční stížností, že 10.000 Kč vydala svědkyně jako věno obžalované obžalovanému Václavu P-ovi, a je bezpředmětným důraz, se kterým zmateční stížnost připomíná, že nebylo nikým tvrzeno, že by onen peníz byla někam zašantročila obžalovaná.

V dalším snaží se zmateční stížnost dovoditi, že skutkové podstaty onoho zločinu nezakládá jednání obžalovaných ani po stránce objektivní, poněvadž prý mlýn i s příslušenstvím (jímž stížnost míní zejména i jeho strojní zařízení), neměl větší ceny než 155.000 Kč pokud se týče 170.000 Kč, že tedy nebyl obžalovanými dále prodán pod skutečnou cenu a že, poněvadž předpis §u 205 a) tr. zák. nemá na mysli pouhé jmění "hypothetické", nýbrž skutečné, hmotné jmění, nelze dovozovati, že zejména obžalovaná Marie P-ová zkrátila své věřitele ztenčením jmění, které pro ni neexistovalo ani neexistuje.

Námitka, sama sebou nezcela jasná, jest i právně bezpodstatna, neboť pro řešení otázky, zda zakládá čin obžalovaných, zcizení součásti jejich jmění, skutkovou podstatu zločinu podle §u 205 a) tr. zák., nemá vzhledem k jasnému doslovu tohoto zákonného předpisu právního významu, zda dotyčný majetkový předmět byl zcizen (prodán) za cenu, odpovídající jeho skutečné hodnotě, či pod ní. Právně rozhodným je po stránce objektivní pouze, zda bylo činem pachatelovým zmařeno nebo ztenčeno uspokojení jeho věřitelů nebo jich části, tento účinek pak může zajisté býti přivoděn i prodejem součásti jmění pachatelova za cenu, rovnající se její pravé hodnotě ba i za cenu vyšší.

Vždyť "zcizením" ve smyslu §u 205 a) tr. zák. dlužno rozuměti i bezúplatné úkony zcizovací (darování), při nichž cena (hodnota) zcizeného majetkového předmětu, tedy i jejich vzájemný poměr zůstává úplně stranou.

Rozsudek zjišťuje v rozhodovacích důvodech výslovně, že jednak oba obžalovaní dobře věděli, že prodejem mlýna Aloisu J-ovi a obžalovaný Václav P. mimo to dobře věděl, že i postoupením svojí pohledávky 30.000 Kč jako daru své dceři Věnceslavě P-ové připraví své věřitele Manžele D-ých nebo aspoň Marii D-ovou o možnost, vymáhati na nich pohledávky, jednak byli při tom také ovládáni úmyslem, směřujícím k tomuto výsledku. Trestný čin byl spáchán a dokonán již tím, že obžalovaní mlýn zcizili, pokud se týče obžalovaného Václava P-a i tím, že postoupil mimo to onu svou pohledávku darem Věnceslavě P-ové. Podle rozsudkového zjištění byla příslušná ustanovení obou smluv zapsána sub. pres. 8. srpna 1923 do pozemkové knihy. Již tím, že obžalovaní takto přestali býti vlastníky mlýna, obžalovaný P. pak i věřitelem ohledně řečené pohledávky, byl jimi uskutečněn čin, odpovídající pojmu "zcizení, odstranění" součásti jmění ve smyslu §u 205 a) tr. zák., které v něm správně spatřuje též rozsudek.

Nemá tudíž právního významu především okolnost, na kterou poukazuje zmateční stížnost v příčině obžalované Marie P-ové a jejíhož opaku arci rozsudek při nejmenším výslovně nezjištuje, že totiž nedostala z kupní ceny za prodaný mlýn ani haléře a že pohledávka 30.000 Kč, z kupní ceny pro ni vybývající, je na mlýně pro ni posud vtělena. Tato okolnost měla pouze v zápětí, že rozsudek, rozlišuje přesně mezi oběma obžalovanými, uznává obžalovaného P-u vinným, že uspokojení části svých věřitelů, totiž Marie D-ové zmařil, obžalovanou P-ovou však jen, že její uspokojení ztenčila. Zjišťujeť rozsudek o onom, že zcizením mlýna a darováním oné pohledávky zbavil se celého svého věřitelům dosažitelného majetku, kdežto této zbyla z jejího majetku právě jen ona její hypotekární pohledávka 30.000 Kč, na kterouž omezila možnost uspokojení věřitelů.

Pokud zmateční stížnost v oné části svých vývodů, kde se snaží dovoditi, že činem obžalovaných není dána skutková podstata zločinu podle §u 205 a) tr. zák., zejména po stránce subjektivní, uvádí, že věřitelem, jehož zkrácení by mohlo přijíti v souzeném případě v úvahu, je jedině Marie D-á, stačí poukázati jednak k formálně bezvadným skutkovým zjištěním napadeného rozsudku, z nichž vyplývá, že v souzeném případě byla splněna náležitost, by pachatel zločinu podle §u 205 a) tr. zák. byl dlužníkem více věřitelů, jednak k tomu, že k naplnění skutkové podstaty onoho zločinu podle ustálené judikatury zrušovacího soudu postačuje, když pachatelovým jednáním bylo zmařeno nebo ztenčeno uspokojení třebas jen jediného z těchto věřitelů, a jen takové jednání a takový výsledek klade rozsudek obžalovaným za vinu.

Trestnost činu obžalovaných nemohla býti dodatečně odčiněna ani tím, že mlýn byl podle rozsudkového zjištění Aloisem J-em v listopadu 1924 prodán za pouhých 170.000 Kč Otakaru D-ému, synu manželů D-ých.

Právně bezpodstatnou je posléze také námitka zmateční stížnosti, že onu pohledávku obžalované P-ové 30.000 Kč lze Marii D-é snadno bráti v odpor, neboť nesejde ani na tom, že škodlivý účinek trestného činu může býti vhodnými kroky dodatečně odvrácen nebo odstraněn.