Rt 2671/1927
Spáchal-li, kdo si odpykává doživotní žalář, za trvání trestu nový zločin, může býti jako trest vysloveno toliko zostření trestu, či trest jiný, vyloučeno jest, by byl odsouzen k trestu na svobodě.

( Rozhodnutí Zm II 364/26, 21.02.1927 )
Z odůvodnění:
Rozsudkem soud prvé stolice byl obžalovaný uznán vinným zločinem utrhání na cti dle §u 209 tr. zák. a odsouzen za to do těžkého žaláře na jeden rok a to bezpodmínečně. Zmateční stížnost obžalovaného napadá správně tento rozsudek, namítajíc, že nalézací soud vykročil ze své moci trestní, uloživ obžalovanému onen dočasný trest na svobodě. Nalézací soud přehlédl, že obžalovaný spáchal onen zločin v době, kdy si odpykával trest doživotního těžkého žaláře, který mu byl jako náhradní trest stanoven za trest smrti, jenž mu byl uložen rozsudkem zemského porotního soudu v Opavě.

V daném případě jest nutno postupovati dle §§ 19-24 cís. nař. 89 ze dne 7.4.1860, dle kterého jest možno, v p řípadě, že pachatel odsouzený na doživotní žalář, spáchá za trvání trestu nový zločin, má sice býti celá věc řádně vyšetřena a rozsudkem uznáno o vině obžalovaného a po případě náhradě, již má tento poskytnouti, avšak jako trest může býti stanoveno jen zostření trestu, či uložení jiného trestu s omezením svobody nesouvisejícího. Vyloučeno jest však uložení dalšího trestu na svobodě.