Rt 2667/1927
I. Jede-li řidič automobilu po nepřehledné cestě, kde nutno počítati s náhlým vyskytnutím se překážky, musí již předem vydatně brzditi a rychlost zmírniti tak, aby byl připraven na všechny možnosti.

II. K spoluzavinění poškozeného při nedbalostních deliktech.

( Rozhodnutí Zm II 515/26, 18.02.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnosti státního zastupitelství dlužno přisvědčiti, neboť napadený rozsudek sice není pochybením, pokud nespatřuje vinu obžalovaného v tom, že jel rychle, ježto podle rozsudkových zjištění rychlost srážky nezavinila, než soud opomenul se zabývat otázkou, zda se obžalovaný nedopustil za daných okolností neopatrnosti. V § 45 min. nař. č. 81 ze dne 28.4.1910 jest stanoveno, že řidič vozidla musí zvoliti rychlost jízdy za všech okolností tak, aby byl pánem rychlosti, aby nebyla ohrožena bezpečnost osob a majetku. Otázka jak a do jaké míry má řidič zmírniti rychlost, kterou dosud jel je odvisla vždy od zvláštních okolností případu.

Jede-li řidič po cestě nepřehledné, kde nutno jest počítati s náhlým vyskytnutím překážky, musí již předem vydatně brzditi a rychlost zmírniti tak, by mohl býti připraven na všechny možnosti a by takto předešel podle možnosti úrazu, nebo v nejnepříznivějším případě aspoň omezil zhoubné následky srážky na míru nejmenší.

Nalézací soud stojí na stanovisku, že směrodatným je toliko, že cyklista, do něhož obžalovaný narazil, jel po nesprávné straně cesty, a že by ke srážce vůbec nedošlo, kdyby jel po správné straně silnice a nechoval se tak neočekávaně, že před přijíždějícím automobilem seskočil s kola.

Nalézací soud jest však na omylu, neboť zcela opomenul zásadu, že trestně odpovědným nedbalostním činem jest každý, kdo vyvolal byť i jen jednu z podmínek, které v daném případě měly vzápětí úraz, a že ani značné spoluzavinění poškozeného nevylučuje trestní odpovědnost obžalovaného, ježto ku trestnosti se nevyžaduje, by protizákonný následek nastal výlučně jen činností neb opomenutím viníkovým.

Z tohoto pohledu nutno hodnotiti napadený rozsudek, který neodpověděl otázce, zda obžalovaný brzdil vůbec, dostatečně a včas, a nezjistil, zda snad obžalovaný včas a dostatečně brzditi nemohl, předpokládaje toliko, že srážka se stala vinou cyklisty, jedoucího v rozporu s předpisem po nesprávné straně silnice.