Rt 2666/1927
I. Není věcí znalců sdělovati soudu své názory o právních otázkách.

II. Řidič automobilu nezodpovídá, zachoval-li se jinak podle daných předpisů, za vlastní neopatrnost chodců, jdoucích po stranách silnice, nebylo-li tu zevních známek na ni upozorňujících (§§ 335, 337 tr. zák.).

III. Subjektivní skutková podstata nedbalostního ublížení na zdraví ( §u 335 tr. zák.). K výkladu vědomé a nevědomé nedbalosti.

( Rozhodnutí Zm I 694/26, 18.02.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost vytýká, že soud zkrátil obžalovaného v právu obhajoby tím, že zamítl průvodní návrh obhájce, který navrhl výslech znalců o tom, že šofér nemusí snížit rychlost pod 15 km, jde-li osoba po jedné a druhá pro druhé straně silnice jinak volné. Než soud směl zamítnouti navržený důkaz již proto, že znalci se přibírají k tomu, by jednak pozorovali skutečnosti, jichž pozorování předpokládá zvláštní odborné znalosti (nález), jednak by z těchto pozorování vyvozovali znalecké úsudky (posudek), nikoliv, by sdělovali soudu své názory o právních otázkách.

Naproti tomu nelze stížnosti upříti oprávnění, pokud vytýká, že soud nepřihlédl k různým okolnostem pro posouzení vůbec nezjištěné subjektivní viny velmi závažným. V souzeném případě vzal soud za prokázáno, že obžalovaný, byť nejel větší rychlostí než jest předepsána, neopatřil vše, by k nehodě nedošlo, mělť, když viděl, že si dítě nevšímá výstražných znamení a nehýbá se, vydatně brzditi a rychlost zmírniti tak, by byl pánem rychlosti svého auta.

Dlužno dojíti k závěru, že zvýšenou pozornost řidič musí věnovati chodcům, jdoucímu ve vozovce, nikoliv jdoucímu po straně silnice. Jsou-li, jako v souzeném případě, po obou stranách silnice jednotliví lidé, kteří nejsou překážkou šoférovi jedoucímu uprostřed vozovky, musí řidič tento věnovat chodcům pozornost tak dalece, by mu neušly vnější okolnosti, nasvědčující tomu, že chodci vozidlo jeho neslyšeli, jsouce snad hluší, nebo do myšlenek či rozhovorů zabraní a pod. V případě kladném bude ovšem mu rychlost včas zmírniti tak dalece, by byl připraven i na náhodu. Jinak však odpovídá povinnosti šoférově i povinnost chodců, věnovati při chůzi na silnici automobilům náležitou pozornost, poněvadž i oni svou nepozorností osoby v automobilu jedoucí na jich životě a zdraví co nejvážněji ohrožují.

Za takovouto neopatrnost chodců, nebylo-li tu zevních známek na ni upozorňujících, nebude lze šoféra, pokud, samozřejmě, tento se jinak zachoval podle daných předpisů, činiti trestně odpovědným.

Přestupkem podle § 335 tr. zák. je vinen ten, kdo se dopouští činu nebo opomenutí, o němž může již podle přirozených jeho následků, každému snadno poznatelných, nebo podle předpisů zvlášť vyhlášených, nebo podle svého povolání seznati, že jím lze způsobiti neb zvětšiti nebezpečenství života a zdraví lidského.

Zavinění dle §u 335 tr. zák. je tu po subjektivní stránce nejen tehdy, když si byl pachatel vědom nebezpečí s jeho činem neb opomenutím spojeného (vědomá nedbalost), nýbrž i tehdy, když si nebezpečí to neuvědomil následkem nedostatku povinné péče (nevědomá nedbalost). Trestnost činu v tomto druhém případě nenastává již tehdy, mohl-li pachatel i vzhledem ke svému povolání a zvláště daným předpisům nebezpečenství poznati jen za použití vyjímečné, obecnou míru převyšující pozornosti, nastává však, nepoužil-li pachatel oné pozornosti, které by byl použil vzhledem k povaze činu a konkrétním okolnostem za nichž byl čin spáchán, každý rozumný člověk téhož povolání a bylo-li nebezpečenství při použití této pozornosti též poznatelným.