Rt 2662/1927
I. Zprotivením se vrchnosti (společnou pomocí) ve smyslu §u 279 tr. zák. jest jakákoliv (positivní) činnost, která brání nebo překáží vrchnostenské osobě, konající úřad nebo službu, by nevykonala úřední nebo služební úkon jí právě zamýšlený nebo zahájený.

II. Nespadá sem, brání-li nebo překáží-li kdo takovému jednání vrchnosti osoby, jež ani samo o sobě nenáleží k úkolům, k jakým je ona osoba podle úřadu nebo služby formálně oprávněna (povinna), ani neslouží k dosažení takového úkolu (na př. brání-li kdo oné osobě někoho ztýrati).

( Rozhodnutí Zm II 380/26, 15.02.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost namítá, že v projevu, který byl nalézacím soudem podřaděn pod ustanovení § 279 tr. zák., lze shledati nanejvíce přestupek §u 314 tr. zák., protože jím stěžovatel nechtěl vybízeti k odporu, nýbrž pouze vyzvati strážníky, by ustali od svého počínání, není - nehledíc k jinaké její nesprávnosti - provedena po zákonu. Neboť rozsudek nezjišťuje stížností předpokládaný účel projevu. Avšak samovolným zjišťováním účelu projevu, t.j. svémocným výkladem souzeného projevu poukazuje stížnost zřetelně k další námitce, že v rozhodovacích důvodech prvé stolice chybí výklad projevu, tedy skutkové opodstatnění zákonné známky "zprotivení se (společné pomoci)", k němuž bylo projevem vybízeno.

Zprotivením se (spolupomocí proti) vrchnosti jest jakákoliv (positivní) činnost, která, - nedosahujíc intensity §em 81 tr. zák. předpokládané - brání nebo překáží vrchnostenské osobě, konající úřad nebo službu, by nevykonala úřední nebo služební úkon, jí právě zamýšlený nebo zahájený. Zprotivením se (spolupomocí) není, brání-li nebo překáží-li kdo jen takovému jednání vrchnostenské osoby, jenž ani samo o sobě nenáleží k úkolům, k jakým je vrchnostenská osoba podle úřadu nebo služby své formálně oprávněna, pokud se týče povinna, ani neslouží k dosažení takového úkolu. Zejména jím není zamezení, bránění, překážení zlému nakládání s jiným, vrchnostenskou osobou třebas úřad (službu) vykonávající, nebylo-li zlého nakládání třeba ke zdolání odporu dotčené osoby proti služebnímu (úřednímu) výkonu vrchnostenskou osobou zahájenému, zvláště ke zdolání neb odvrácení útoku oné osoby na tuto osobu.

K pouhému zamezení, bránění, překážení ztýrání M-ého strážníky G-em a S-em - t.j. zlého nakládání, jehož služební výkon strážníků nevyžadoval, nemusí, avšak může poukazovati doslov souzených projevů "nenechejte (nedejte) dělníka bíti", to tím spíše, že se stěžovatel - byť za současného popírání závadných projevů - hájil tím, že prosil, pokud se týče žádal, by M. nebyl bit, a že není zjištěno, že stěžovatel v době svých projevů věděl, že toho jak strážníci s M-ým nakládali, bylo třeba k vykonání toho, co strážníci ve příčině své služby zařizovali, zejména ke zdolání odporu a útoků M-ého a zjednání pořádku v hostinských místnostech.

Smysl, význam a účel závadných projevů mohl však podle zvláštních okolností, za nichž se staly, býti též jiný, než k jakému mohl by poukazovati jejich doslov sám o sobě. Bylo povinností nalézacího soudu, by, čině skutková zjištění, dal souzeným projevům řádný výklad a zjistil, k jaké činnosti stěžovatel vybízel osoby v hostinci přítomné a kterým úkonům strážníků mělo podle úmyslu stěžovatelova býti bráněno (překáženo) činností osob stěžovatelem vybízených. Toto nalézací soud neučinil; opakuje v rozhodovacích důvodech v podstatě toliko slova zákona, uváděje, že výkřiky obsahují "vybídnutí k odporu" vůči strážníkům službu konajícím, a vyslovuje jen, že si stěžovatel byl obsahu svých výzev vědom, aniž uvádí, jaký (skutkový) obsah výzev tu byl. Zákonný znak "ku zprotivení se nebo ku spolupomoci" nedošel skutkového opodstatnění, výrok o přečinu §u 279 tr. zák. spočívá v důsledku toho po případě na nesprávném, protože skutkového opodstatnění, jaký by správnému výkladu zákona hověl, postrádajícím použití zákona a je zmatečným.