Rt 2661/1927
I. Zločin §u 209 tr. zák. vyžaduje, by bylo obviňováno z činu, který zahrnuje v sobě skutkovou podstatu zločinu, by zločin ten byl vymyšlen (zločin vůbec nebyl spáchán, neb aspoň ne osobou z pachatelství obviněnou) a by obvinění bylo takového způsobu, že mohlo zavdati příčinu k vrchnostenskému vyšetřování neb aspoň pátrání proti tomu, kdo byl ze zločinu obviněn.

II. V subjektivním směru vyžaduje se vědomí pachatelovo, že osoba jím obviněná se onoho zločinu nedopustila, jakož i vědomí, že křivé obvinění může zavdati příčinu k vrchnostenskému vyšetřování neb aspoň pátrání; v tomto směru musí býti obvinění vzneseno u vědomí jeho možného dosahu vzhledem na zahájení vrchnostenského vyšetřování nebo pátrání.

( Rozhodnutí Zm I 702/26, 15.02.1927 )

Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského soudu v Plzni ze dne 13. února 1926, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem utrhání na cti podle §u 209 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 12. listopadu 1925 v N. Josefa N-e a jeho rodinu takovým způsobem obvinil z vymyšleného naň zločinu, že obvinění to dalo příčinu k vyšetřování proti Josefu N-ovi a jeho rodině, byl porušen zákon v ustanovení §u 209 tr. zák., rozsudek ten se zrušuje a věc odkazuje se na krajský soud v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Rozsudkem krajského soudu v Plzni ze dne 13. února 1926 byl obžalovaný uznán vinným zločinem utrhání na cti podle §u 209 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 12. listopadu 1925 v N. Josefa N-e a jeho rodinu takovým způsobem obvinil z vymyšleného naň zločinu, že obvinění to dalo příčinu k vyšetřování proti Josefu N-ovi a jeho rodině. Rozsudek ten nabyl právní moci. Skutkový podklad jest tento: Josef N. se svojí rodinou bydlí v domě obžalovaného v N., s nímž však žije v nevůli. Dne 12. listopadu 1925 objevil se na dvoře na neckách připevněný půlarch papíru s tímto obsahem: "H-ová povídala, že N-ovi ukradli Š-ovům prádlo, vystříhali monogramy, okradli sirotky, fuj. N-ic ukradli na K. 3 fůry uhlí, zloději." Josef N., jehož se obvinění týkalo, vzal onen půlarch papíru, a jsa si vědom své neviny, učinil oznámení četnictvu. Četnictvo zahájilo pátrání v tom směru, zda Josef N. se krádeží, z nichž byl obviňován, dopustil, a zjistilo, že tomu tak není. Jako pisatel oné cedule byl zjištěn obžalovaný, jenž čin s počátku zapíral, však za trestního řízení proti němu ve směru zločinu podle §u 209 tr. zák. zahájeného se přiznal, že ceduli napsal a na dvoře vyvěsil. Ke svému obhájení uvedl, že rodina N-ova mu dělá v domě různé nepřístojnosti, že chtěl onou cedulí rodině N-ové říci, co si o nich myslí; Marie H-ová prý mu v roce 1920 ukazovala na prádlo, jež N-ovi na dvoře vyvěsili, se slovy: "Toto prádlo, to je ukradené u Š-ů, ty vystříhané monogramy." Ohledně krádeže uhlí nemohl obžalovaný podati vysvětlení.

Oním rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení §u 209 tr. zák. Jde o druhý případ zločinu podle § 209 tr. zák., spáchaný tím, že obžalovaný obvinil Josefa N-e a jeho rodinu z vymyšleného na ně zločinu takovým způsobem, že obvinění to mohlo zavdati příčinu k vrchnostenskému vyšetřování neb aspoň pátrání proti Josefu N-ovi a jeho rodině. Ke skutkové podstatě tohoto způsobu zločinu se vyžaduje:

a) objektivně: obvinění z vymyšleného zločinu, tedy z trestného skutku, který zahrnuje v sobě skutkovou podstatu zločinu, dále by zločin byl vymyšlen, při čemž jest lhostejno, je-li kdo obviněn ze zločinu, který vůbec nebyl spáchán, anebo ze zločinu, který se skutečně udál, jejž však nespáchal ten, jenž z pachatelství jest obviňován, a posléze by obvinění bylo takového způsobu, že mohlo zavdati příčinu k vrchnostenskému vyšetřování neb alespoň pátrání proti tomu, jenž byl ze zločinu obviněn;

b) subjektivně: vědomí, že osoba ze zločinu obviněná se zločinu jí za vinu kladeného nedopustila, a vědomí, že křivé obvinění může zavdati příčinu k vrchnostenskému vyšetřování neb aspoň pátrání; v tomto směru musí tedy obvinění býti vzneseno u vědomí jeho možného dosahu vzhledem na zahájení vrchnostenského vyšetřování nebo pátrání.

Rozsudek zjišťuje veškeré řečené objektivní náležitosti skutkové povahy zločinu dle §u 209 tr. zák. způsobem formálně bezvadným, takže po této (objektivní) stránce mu nelze ničeho vytýkati. Naproti tomu po stránce subjektivní uvádí pouze: "že obžalovaný nejen ohledně krádeže uhlí si toho byl vědom, že Josef N. a jeho rodina krádež tu nespáchali, ale i ohledně krádeže prádla" a dále "že věděl, že obvinění to (scil. z krádeže 3 fůr uhlí a krádeže prádla) jest křivé a nepravdivé." Tím jest vyřčeno subjektivní zavinění obžalovaného pouze ohledně první složky subjektivní podstaty zločinu podle §u 209 tr. zák., totiž přesvědčení nalézacího soudu o tom, že obžalovaný si byl toho vědom, že Josef N. a jeho rodina nespáchali krádeže, z nichž je obviňuje.

Druhou složkou subjektivní skutkové povahy zločinu, totiž otázkou vědomí obžalovaného, že křivé obvinění může zavdati příčinu k vrchnostenskému vyšetřování neb aspoň pátrání proti nařčenému, se však rozsudek vůbec nezabývá; spokojuje se v tom směru pouze s objektivním zjištěním, že obvinění bylo takového rázu, že nejen mohlo zavdati, nýbrž i zavdalo vrchnosti příčinu k vyšetřování a pátrání proti nařčenému. Důvody rozsudku obsahují jedinou větu, která by při zběžném čtení se zdála poukazovati k subjektivnímu zjištění v onom směru, "....že věděl, že obviňování to jest křivé a nepravdivé, že vskutku zavdalo příčinu k vyhledávání četnictva ohledně těchto krádeží." Než celá skladba onoho odstavce rozsudkových důvodů a její stylisace, když se řádně rozčlení, nepřipouští pochybnosti o tom, že slovy "že věděl" se vztahují pouze k bezprostředně následující vedlejší větě: "že obviňování to jest křivé a nepravdivé"; to plyne jasně z úvahy, že obžalovaný v čase spáchání činu nemohl ani věděti, že obvinění jeho zavdalo příčinu k vyhledávání četnictva, neboť toto bylo zahájeno až teprve tehdy, když nařčený Josef N. odevzdal listinu nařčení obsahující četnictvu.