Rt 2659/1927
I. "Násilným vztažením ruky" (§ 81 tr. zák.) jest pouze positivní činnost, aktivní fysické násilí, směřující aspoň nepřímo proti vrchnostenské osobě; nestačí pouhý pasivní odpor ani takový odpor, který se ani nepřímo nedotýká vrchnostenské osoby (její tělesné nedotknutelnosti).

II. K pojmu trpný respektive pasivní odpor.

( Rozhodnutí Zm II 343/26, 14.02.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost namítá sice právem, že rozsudek shledává podle svých rozhodovacích důvodů čin obžalovaného, zakládající skutkovou podstatu zločinu podle §u 81 tr. zák., totiž násilné zprotivení se úřednímu výkonu strážníků R-ého a K-a, mylně také v tom, že, když ho tito strážníci uchopili za ramena a táhli ho na ulici, se ve dveřích rukama i nohama vzepřel o veřeje. Neodpovídáť toto počínání si obžalovaného zákonnému pojmu skutečného násilného vztažení ruky, jímž rozuměti jest pouze positivní činnost, aktivní fysické násilí, směřující aspoň nepřímo proti vrchnostenské osobě. Stejně, jako nestačí k založení řečeného zákonného pojmu pouhý pasivní odpor, neodpovídá mu ani odpor, který se, jak tomu bylo i v souzeném případě, ani nepřímo nedotýká vrchnostenské osoby, zejména její tělesné nedotknutelnosti.

Přes to nelze však zmateční stížnosti přiznati úspěch, jehož by jí bylo lze docíliti jen tehdy, kdyby rozsudek spatřoval skutkovou podstatu zločinu podle §u 81 tr. zák. výhradně v onom jednání obžalovaného.

Rozsudek však zjišťuje, že obžalovaný již před tím uchopil pravicí služební obušek strážníka K-a, který se ho snažil odvésti, a že se velkou silou snažil mu jej vyrvati, že dále, když K. prohlásil ho za zatčena a znova ho chtěl odvésti, obžalovaný stejně jako na počátku výstupu chtěl ho uchopiti za krk a že, když K. ho v obavě od sebe odstrčil, obžalovaný ho třikráte silně uhodil, až K. zavrávoral a narazil o stůl, a že posléze, když byl strážníky K-em a R-ým vlečen ke strážnici, cestou se nejen nohama o zem opíral, nýbrž i rukama rozhazoval, při čemž uhodil K-a do levé strany obličeje, R-ého pak do pravého boku. Ve všech těchto činech obžalovaného, předsevzatých jím podle výslovného rozsudkového zjištění vesměs úmyslně, pokud se týče směřovavších k tomu, by jimi zmařen byl služební výkon strážníků, zatčení a odvedení obžalovaného, spatřuje rozsudek správně skutečné násilné vztažení ruky ve smyslu §u 81 tr. zák., které, poněvadž se jím obžalovaný zprotivil strážníkům v neméně správně zjištěném úmyslu zmařiti jejich služební výkon, bylo vesměs právem podřaděno skutkové podstatě zločinu veřejného násilí podle §u 81 tr. zák.

Zmateční stížnost, která připouští, že tuto skutkovou podstatu lze spatřovati v tom, že obžalovaný strážníka K-a třikráte silně uhodil, není v právu, namítajíc, že v onom jeho pozdějším rozhazování rukama spočívá pouhý trpný odpor, neboť rozsudkové zjištění, podle něhož obžalovaný při tom oba strážníky uhodil, opravňovalo soud k závěru, že i při tom jednal nejen v úmyslu zmařiti jejich služební výkon, nýbrž že také tu šlo o aktivní fysické násilí, které směřovalo proti osobám obou strážníků, tedy nikoli o pouhý trpný odpor.