Rt 2656/1927
I. U útisku dle zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n. se nevyhledává nátlak na vůli napadeného v takové intenzitě jako u vydírání, musí však býti splněna podmínka tísně.

II. K spolupachatelství u útisku nutno jednání spolupachatele posuzovati s ohledem na jednání dalších spolupachatelů, či jiných osob.

III. Jest v tísni osoba, obklopená nepřátelským davem.

( Rozhodnutí Zm II 375/26, 12.02.1927 )
Z odůvodnění:
Po stránce hmotněprávní namítá stížnost, že stržením klobouku s hlavy L-ovi stěžovatel nevyužitkoval tísně L-ovy a že čin ten byl naprosto nezpůsobilým působiti na rozhodování se L-ovo.

Dlužno však podle zásad o spolupachatelství skutek stěžovatelův posuzovati v souvislosti s činy ostatních osob na témže místě v téže době proti téže osobě se stejným úmyslem jednajících, totiž žen, které počaly L-u chytati rukama.

Tuto souvislost všeho jednání předsevzatého proti L-ovi davem, jímž byl obstoupen, má zřejmě soud na zřeteli, zdůrazňuje v rozsudku, že stěžovatel využitkoval tísně, t.j. obklopení L-y davem. Toto obklopení znemožňovalo, neb alespoň ztěžovalo L-ovi útěk i pro případ, že by dav a s ním stěžovatel použil vážnějších útoků, setrval-li by L-a, ač byl chytán rukama a stržen mu klobouk, na chůzi do N. J. (k práci). Situace, jíž podle rozsudečného zjištění stěžovatel využitkoval, poukazovala způsobem pro L-u poznatelným k tomu, že mu, neupustí-li od svého úmyslu, dostaviti se do práce v závodě, jehož zaměstnancem byl, bude způsobena vážnější ještě újma při nejmenším na tělesné nedotknutelnosti, než jaká mu byla již nastala chytáním se ho rukama a strhnutím klobouku.

By nátlak takovýmto jednáním nebo jinou činností §u 1 zákona o útisku na vůli dotčené osoby vykonaný byl určité intensity, zákon na rozdíl od skutkové podstaty zločinu vydírání nepožaduje.

Tresce činnost tohoto rázu pro případ, že jest výronem úmyslu vynutiti bezprávně, za zužitkování tísně osoby jí dotčené, by něco konala, opomenula nebo snášela, předpokládá zákon zřejmě, že činnost ta je povšechně způsobilá působiti na vůli osoby té ve směru naznačeném, takže není třeba, by způsobilost ta byla v konkretním případě zvláště zjištěna. Aniž by záleželo na tom, zda způsobilost zlého nakládáni nebo vyhrůžky zlým nakládáním zákonem povšechně předpokládaná v konkretním případě podle zvláštních okolností jeho více nebo méně se uplatňovala, pokud se týče uplatnila, čili nic, již pro zjištěný úmysl, s nímž stěžovatel jednal, a naplňuje skutkovou podstatu přestupku útisku podle §u 1 zákona čís. 309 Sb. z. a n. z r. 1921.