Rt 2654/1927
I. Ke skutkové podstatě krádeže v subjektivním směru se sice vyhledává, by pachatel jednal pro svůj užitek, nežádá se však, by obmýšlel věc si osvojiti a užitek podržeti pro sebe; stačí, vezme-li věc (nebo vědomě spolupůsobí při odnětí věci spoluzlodějem) a jinému ji daruje, nebo vezme-li ji ve prospěch jiného, vyjímajíc okradeného, nebo ji ponechá spoluzloději.

II. K pojmu krádeže ve společnosti (§ 174 II. a) tr. zák.) se nevyhledává formální dohody mezi spoluzloději a stačí, jsou-li všichni spoluzloději na místě činu přítomni a vědomě spolupůsobí, mohouce při tom spoléhati jeden na spolučinnost druhého. Spoluzlodějem jest i ten, kdo přispěl k provedení činu jen částečně, třebas v roli podřízené, jen když byl veden týmž zlým úmyslem k dosažení společného cíle (byť i bez předchozí dohody), nestačí však pouhá přítomnost na místě činu bez úmyslu spolupůsobiti při krádeži a bez jakékoliv aktivní činnosti, ani pouhé opomenutí překaziti krádež.

III. Je-li osoba, o jejíž spoluúčinkování při krádeži jde, zaměstnána u okradeného a je-li vzhledem ku svému služebnímu postavení povinna zabrániti krádeži, jde o úmyslné podporování zloděje ve smyslu §u 174 II. a) tr. zák., když onen zaměstnanec, jsa přítomen na místě činu, buď výslovně dal souhlas k odnětí věci, neb aspoň provedení krádeže nebránil, stalo-li se tak v přímému pachateli známém úmyslu, by krádež mohla býti a byla provedena.

( Rozhodnutí Zm II 461/26, 11.02.1927 )
Z odůvodnění:
Po věcné stránce namítá zmateční stížnost, že rozsudečné zjištění nestačí v žádném ze tří případů v nich byl obžalovaný uznán vinným zločinem krádeže, k naplnění skutkové podstaty podle §§ů 171, 174 II a), c), 176 II a) tr. zák.

1. V případě krádeže 1 1/2 litru lihu spáchané s Frant. B-em (o němž prý rozsudek pouze konstatuje, že si načepoval líh z aparátu v přítomnosti obžalovaného) není prý zjištěno, že byl obžalovanému B-ovi nějakým způsobem nápomocen při krádeži nebo, že se dopustil krádeže pro svůj užitek a v úmyslu poškoditi továrnu. Pouhé neoznámení trestného činu a trpné přihlížení k němu není trestné a nestačí k odůvodnění odsuzujícího výroku.

2. Při krádeži dalšího půl l spáchané s B-em není prý zjištěno, že obžalovaný jednal pro svůj užitek. Poněvadž si v obou případech líh podržel B., a stěžovatel neměl z činu ani přímého ani nepřímého užitku, není prý dána subjektivní skutková podstata krádeže. Nemůže prý býti řeči ani o vědomé spolučinnosti s B-em, poněvadž prý o nějaké dohodě mezi nimi nemohlo býti řeči.

3. V případě B-ově by se prý mohlo jednati nejvýše o podílnictví na krádeži, poněvadž obžalovaný při činu samém nebyl přítomen, mimo to není přesně zjištěno ani odcizené množství a ni prokázáno, že líh obdržel stěžovatel.

K 2-3. I kdyby šlo v případě 2 a 3 o vědomé účastenství při krádeži, nebylo by prý lze kvalifikovati čin jako zločin krádeže, protože prý cena odcizeného lihu nepřevyšuje 50 Kč.

Tyto výtky zmateční stížnosti jsou aspoň z části opodstatněny. Předeslati dlužno, že se ke skutkové podstatě krádeže ve směru subjektivním sice vyhledává, by pachatel jednal pro svůj užitek, nežádá se však, by pachatel obmýšlel věc si osvojiti a užitek podržeti pro sebe. Stačí, vezme-li věc (nebo vědomě spolupůsobí při odnětí věci spoluzlodějem) a ji jinému daruje, nebo vezme-li ji ve prospěch jiného, vyjímajíc okradeného samého, nebo ponechá li spoluzloději. Že se však ku pojmu krádeže ve společnosti nevyhledává formální dohody mezi spoluzloději, vysvitne z toho, co dále bude řečeno.

Námitka stížnosti, že v případě shora uvedeném pod 1 (krádež 1 1/2 l lihu spáchaná s Františkem B-em) není dosavadními rozsudkovými zjištěními opodstatněna skutková podstata zločinu krádeže, najmě krádeže ve společnosti podle §u 174 II a) tr. zák., jest odůvodněna. O krádeži ve společnosti bylo by lze mluviti jen tehdy, kdyby bylo bezpečně zjištěno, že stěžovatel se spoluobžalovaným B-em jako spoluzloděj při činu vědomě a úmyslně spolupůsobil. Při pojmu spoluzlodějství stačí, jsou-li všichni spoluzloději na místě činu přítomni a vědomě spolupůsobí, mohouce při tom spoléhati jeden na spolučinnost druhého. Spoluzlodějem jest i ten, kdo přispěl k provedení činu jen částečně, třebas v roli podřízené, jen když byl veden týmž zlým úmyslem k dosažení společného cíle (byť i bez předchozí úmluvy). Třebaže je tedy lhostejno, jakým způsobem spoluzloděj při činu spolupůsobil, přece dlužno přisvědčiti zmateční stížnosti, že v pouhé přítomnosti na místě činu bez zjištěného úmyslu spolupůsobiti při krádeži a bez jakékoliv zjištěné aktivní činnosti, jakož i v pouhém opomenutí překaziti krádež nelze ještě spatřovati spolupachatelství ve smyslu §u 174 II a) tr. zák.

Je-li však osoba, o jejíž spoluúčinkování při krádeži jde, zaměstnána u okradeného jako v souzeném případě stěžovatel, a je-li vzhledem ke svému služebnímu postavení povinna zabrániti krádeži, jde vždy o úmyslné podporování zloděje, jež činí služebnou osobu spoluzodpovědnou ve smyslu §u 174 II a) tr. zák., když dotyčný zaměstnanec, jsa přítomen na místě činu, buď výslovně dal souhlas k odnětí věci neb aspoň provedení krádeže nebránil, stalo-li se tak v přímému pachateli známém úmyslu, by krádež mohla býti a byla provedena.

Neboť v takovém případě nejde již o pouhou nečinnost, nýbrž o pomáhání (při nejmenším intelektuální), když zřízenec, který byl povinen a s to krádeži zabrániti, svým chováním jednak krádež vůbec teprve umožnil, jednak tím působil na rozhodnutí přímého pachatele, který by se jinak k činu ani neodhodlal.