Rt 2650/1927
Subjektivní skutková povaha zločinu veřejného násilí podle §u 98 a), b) tr. zák. předpokládá vědomí pachatelovo, že činí násilí nebo že vyhrožuje zlem v §u 98 b) tr. zák. uvedeným, a kromě toho i úmysl, by tímto protiprávním prostředkem vynutil na ohroženém nějaké konání, dopuštění neb opomenutí, na něž nemá práva.

( Rozhodnutí Zm II 513/26, 8.02.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnosti obžalovaného, vytýkající rozsudku, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí a vydíráním podle §u 98 a) a b) tr. zák., zmatečnost, nelze upříti oprávnění.

Ke skutkové podstatě tohoto zločinu se vyhledává ve směru objektivním, že někomu bylo učiněno skutečné násilí nebo vyhrožováno zlem v odstavci b) §u 98 tr. zák. blíže uvedeným, by na něm bylo vynuceno nějaké konání, dopuštění neb opomenutí, při čemž ve druhém případě pohrůžka musí býti taková, že se jí může v tom, komu vyhrožováno, hledíc na okolnosti a jeho osobní povahu nebo na důležitost zla, jímž bylo hrozeno, vzbuditi důvodná obava; po stránce subjektivní musí vůle pachatelova nésti se k tomu, by cizí vůli protiprávním násilím nebo vyhrůžkou byl dán směr, pachatelem chtěný; předpokládá se tedy vědomí pachatelovo, že činí násilí nebo že vyhrožuje zlem v §u 98 b) tr. zák. uvedeným, a kromě toho podle stálé judikatury Nejvyššího soudu i úmysl, by na ohroženém vynutil tímto protiprávním prostředkem nějaké konání, dopuštění neb opomenutí, na něž nemá práva.