Rt 265/1920
Kdo, bera podporu nezaměstnaných, neohlásí demobilisačnímu výboru, že nabyl zaměstnání, dopouští se nejen přestupku dle § 12 zákona o podpoře nezaměstnaných ze dne 10.12.1918, čís. 63 sb. z. a n., nýbrž i podvodu, vyšlo-li počínání jeho z úmyslu poškoditi stát.
(Rozh. ze dne 23.9.1920, Kr I 353/20)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Antonína K.do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 5.2.1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197 a 200 tr. z.
Z o d ů v o d n ě n í :

Pojmu lstivého předstírání odpovídá i úmyslné zamlčení nějaké skutečnosti, to zejména v takových případech, ve kterých takovéto zamlčení stalo se opomenutím povinnosti, onu skutečnost na příslušném místě ohlásiti. V přítomném případě dlužno tudíž lstivé předstírání spatřovati v tom, že obžalovaný zamlčel vůči demobilisačnímu výboru, že nabyl zaměstnání a že neohlásil při výplatě podpor částky jím vydělané, ač byl k oznámení prvé skutečnosti dle zákona povinen a ačkoli mu ohlášení v druhém směru bylo uloženo. Tímto zamlčením obžalovaný předstíral, že zaměstnání posud nenabyl a že ničeho nevydělal, zároveň pak pobíral dále podporu, na kterou dle zákona neměl nároku. Rozsudek zjišťuje v činu obžalovaného správně i všechny ostatní podstatné znaky skutkové podstaty zločinu podvodu i nelze mu důvodně vytýkati, že by byl výrokem svým zákon porušil nebo ho nesprávně použil.