Rt 2640/1927
I. O "neodolatelné donucení (stav nouze)" ve smyslu §u 2 g) tr. zák. jde jen tenkráte, jednal-li pachatel pod dojmem přítomného bezprostředně hrozícího nebezpečí, jež bylo jedinou pohnutkou ke spáchání činu, a jemuž nebylo lze jinak uniknouti než spácháním zločinu, předpokládajíc, že pachatel nezavinil stav nouze trestným činem a že nemá právní povinnosti snášeti hrozící škodu.

II. I když jsou tu podmínky stavu nouze, nelze vyloučiti trestnost, je-li hodnota statku obětovaného nepoměrně vyšší než zachráněného.

( Rozhodnutí Zm II 506/26, 3.02.1927 )
Z odůvodnění:
Stěžovatel má za to, že okolnosti tvrzené obžalovaným při hlavním přelíčení, totiž, že pojal úmysl sejíti společně s Bertou P-ovou se světa a, že provedl jej následkem toho, že mu rodiče bránili v poměru k ní, že jeho otec jí opětně vyhrožoval ublížením na těle, neupustí-li od obžalovaného, a jemu hrozil pro ten případ vyděděním - ve spojení se zjištěním, že otec obžalovaného byl odsouzen pro zločin vydírání, spáchaný na Bertě P-ové, poukazují k tomu, že obžalovaný spáchal čin z neodolatelného donucení, a že tudíž měla býti dána porotcům příslušná otázka dodatková.

Než zmateční stížnost zneuznává podstatu stavu vylučujícího trestnost podle §u 2 g) tr. zák., pokládajíc ono tvrzení za dostatečné k naplnění jeho zákonné podstaty. Podle ustálené judikatury i nauky lze mluviti o neodolatelném donucení (stavu nouze) jen tenkráte, jednal-li pachatel pod dojmem přítomného bezprostředně hrozícího nebezpečí, jež bylo jedinou pohnutkou ke spáchání činu, a jemuž nebylo lze jinak uniknouti, než spácháním zločinu, předpokládajíc, že pachatel nezavinil stav nouze trestným činem a že nemá právní povinnosti snášeti hrozící škodu. Než i kdyby byly splněny ony všechny předpoklady, slušelo by vyloučiti beztrestnost, je-li hodnota statku obětovaného nepoměrně vyšší než hodnota statku zachráněného. V souzeném případě chybí první a základní předpoklad neodolatelného donucení, ježto obžalovaný sám netvrdil, že mu hrozila přímá a bezprostřední újma; poukazoval pouze na budoucí újmu - vydědění a netvrdil ani, že usmrcení P-ové bylo jediným prostředkem, by odvrátil újmu, která mu v budoucnosti hrozila a co hlavního: neúměrnost mezi obětovaným statkem - cizím životem - a zachráněným - dědictvím a přízní rodičů - jest tak do očí bijící, že již o sobě vylučuje beztrestnost z důvodu neodolatelného donucení. Porotní soud nesměl dáti tuto otázku, poněvadž stav obžalovaným tvrzený neodpovídal zákonné podstatě podle §u 2 g) tr. zák.; soud by porotce uvedl v omyl ohledně pojmu neodolatelného donucení, kdyby jim byl takovou otázku dal.