Rt 2637/1927
Spolupachatelství při krádeži nevyžaduje pojmově, by činnost spolupachatelů byla téhož způsobu; každý jednotlivý spolupachatel nemusí provésti celý trestný skutek nebo pomáhati bezprostředně při jeho konkrétních počinech; spolupachatelem je i ten, kdo přispěl k provedení činu částečně, třebas v roli podřízené (na př. byl přítomen na místě činu nebo v blízkosti jeho k tomu cíli, by kryl hlavního pachatele proti přistižení), zodpovídá za celkový výsledek činnosti, za celkovou škodu, třebas škoda jeho činností vzniklá nebo jím zamýšlená nepřesahovala částky potřebné k založení té které zločinné kvalifikace.

( Rozhodnutí Zm I 765/26, 31.01.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost namítá, že odsouzení obžalovaného pro zločin krádeže ve společnosti přes 50, 200 a 2.000 Kč a na věcech uzamčených není proto správným, poněvadž prý rozsudek nezjišťuje, tím méně pak odůvodňuje, že obžalovaný věděl, že domnělý hlavní pachatel jde krásti věci v oné ceně a že věci ty jsou zamčeny.

Stížnost jest bezdůvodná. Nalézací soud dospěl na základě průvodních výsledků po skutkové stránce ku přesvědčení, že obžalovaný dopustil se krádeže jemu za vinu kladené ve společnosti s nezjištěným spoluzlodějem. V důsledku toho pohlíží soud na součinnost obžalovaného s jeho společníkem jako na činnost spolupachatelů, která pojmově předpokládá, že spolupůsobení jejich bylo neseno a proniknuto týmž zlým úmyslem k dosažení společného cíle. Takovýto společný zlý úmysl je také plně opodstatněn zjištěním rozsudku, že obžalovaný, věda, že jeho neznámý společník jde do cizího domu, by tam spáchal krádež, čekal podle předchozí dohody a po úmluvě venku a dával za účelem jistějšího provedení krádeže pozor, by pachatele varoval před případným nebezpečím a umožnil tuto krádež. Jakmile tu však byl u obžalovaného a jeho společníka takovýto společný zlý úmysl, nelze již jejich spolupůsobení rozčleňovati a posuzovati činnost každého z nich odděleně a samostatně, nýbrž každý z nich ručí za jednání druhého a zodpovídá každý za celkový výsledek jich společné činnosti, tudíž za celkovou škodu, byť i škoda z činnosti jednoho z nich vzniklá nebo jím zamýšlená nepřesahovala snad částky potřebné k té neb oné zločinné kvalifikaci. Pro otázku trestní zodpovědnosti nesejde též na tom, zda a kolik si spolupachatel z věcí společnou činností odcizených podržel anebo podržeti chtěl, nebo kolik mu z nich bylo společníkem poskytnuto nebo přiděleno.

Spolupachatelství při krádeži nevyžaduje pojmově, by činnost spolupachatelů byla téhož způsobu; každý jednotlivý spolupachatel nemusil provésti celý trestný skutek nebo pomáhati účastníku bezprostředně při jeho konkrétních počinech, naopak spolupachatelem je i ten, kdo přispěl k provedení činu částečně, třebas v roli podřízené (na př. byl přítomen na místě činu neb v blízkosti jeho k tomu cíli, by kryl hlavního pachatele proti přistižení), jen když byl veden týmž úmyslem, jako druhý společník, což nalézací soud zjišťuje, bera za prokázáno, že obžalovaný po úmluvě s pachatelem a věda, že tento jde do domu krásti, čekal venku a dával pozor, by umožnil tuto krádež.