Rt 263/1920
I nahodilé spolupachatelství několika osob stačí, je-li taková spolučinnost vědomá. Každý spolupachatel odpovídá za celkový výsledek.
(Rozh. ze dne 18.9.1920, Kr II 233/20)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství ve Znojmě do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 1.7.1920, pokud jím byla Žofie F-ová uznána vinnou přečinem dle § 8 tr. z. a § 2. lit. b) zák. ze dne 18.3.1920, čís. 188 sb. z. a n., rozsudek v odpor vzatý zrušil a uznal obžalovanou vinnou zločinem nedokonaného podloudného vývozu dle § 8 tr. z. a § 2, lit. c) zák. ze dne 18.3.1920, čís. 188 sb. z. a n.
Z o d ů v o d n ě n í :
Spolupachatelství jako všeobecná forma trestní viny jest možna u všech trestních činů, jejichž těžisko spočívá ve způsobení škody, ať již osobě třetí, či státu a nepředpokládá, jak má mylně za to první soud, ani předchozího ani výslovného dorozumění, rovněž jako není nutno, by spolupachatelé jednali ve vlastním společném zájmu dle společného plánu.

I nahodilé spolupachatelství více osob, jednajících ve stejném úmyslu (byť i tak v cizím zájmu) stačí, je-li taková spolučinnost vědomá, t. j. ví-li jedna osoba o spolučinnosti osoby druhé. Jenom tenkráte, není-li tu vědomého spolupůsobení, posuzuje se činnost každé z jednajících osob zvláště a samostatně. Naproti tomu při spolupachatelství odpovídá každý spolupachatel za celý výsledek.

Poněvadž rozsudek zjišťuje, že obžalovaní obdrželi sacharin od téže osoby, od níž byli zjednáni, a to za tím účelem, by jej společně dopravili do Rakouska, jest lhostejno, jakým způsobem si celé množství mezi sebe rozdělili. Soud měl při správném posouzení věci pokládati oba obžalované za spolupachatele, kteří si společným podnikem vzájemně provedení činu usnadňovali a zabezpečovali a uložiti jim zodpovědnost za trestný výsledek, jenž vzešel ze společné jejich činnosti.