Rt 2628/1927
I.Ke zločinu utrhání na cti ve smyslu §u 209 tr. zák. se vyhledává, by pachatel někoho vinil u vrchnosti ze zločinu, který vůbec spáchán nebyl, nebo byl sice spáchán, nikoliv však osobou pachatelem jmenovanou.

II. V subjektivním směru vyhledává se vědomí pachatelovo o nepravdivosti onoho obvinění; nestačí dolus eventualis.

( Rozhodnutí Zm I 664/26, 26.01.1927
Z odůvodnění:
Obžalovanému klade se za vinu, že udal u vrchnosti Josefa L-ho a Ferdinanda S-a pro vymyšlený zločin podvodu, učiniv při ústním líčení v civilní rozepři dne 24. listopadu 1925 návrh, by spisy postoupeny byly státnímu zastupitelství proto, že S. přiměl k vydání křivého svědectví svědka Josefa L-ho, jehož výpověď se zdá proto býti křivou, poněvadž podle tvrzení S-a má jeden přístroj cenu 28 Kč, kdežto podle výpovědi L-ho má pouze hodnotu 16 Kč.

Zmateční stížnosti nelze ovšem dáti za pravdu, pokud rozsudku vytýká, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 5 §u 281 tr. ř., že prý obsah rozsudku jest v rozporu s doslovem tohoto protokolárního návrhu; naproti tomu jest však z jejích vývodů patrno, že vlastně námitkou tou vytýká rozsudku nedostatek důvodů, pokud opomíjí odůvodniti, proč v onom prohlášení stěžovatelově přes to, že se tam objevuje obrat "zdá se" - "es scheint", nepřesně v českém prvopise "jeví se" - spatřuje činnost naplňující skutkovou podstatu zločinu §u 209 tr. zák. K zločinu tomu se vyhledává, by pachatel někoho vinil u vrchnosti z vymyšleného zločinu, tedy ze zločinu, který vůbec spáchán nebyl aneb spáchán nebyl osobou pachatelem jmenovanou; obvinění tedy musí býti nepravdivé; kromě toho se vyhledává ve směru subjektivním vědomí, že se osoba, obviněná ze zločinu, tohoto zločinu nedopustila, tedy vědomí o nepravdivosti obvinění proti ní. S tohoto právního hlediska jest v rozsudku zastávaný právní názor pochybený, pokud se soud staví na stanovisko, že stačí dolus eventualis, spočívající v tom, že pachatel nebyl přesvědčen, že jeho obvinění je správné, oprávněné a důvodné.

Takové jednání mohlo by poukazovati k obvinění lehkomyslnému, jak je na mysli má § 487 tr. zák.; nemůže však naplniti skutkovou podstatu zločinu utrhání na cti. Posuzuje-li se věc s tohoto jedině možného právního hlediska, nabývá důležitého významu výtka stížnosti, že se soud neobíral obratem v závadném prohlášení stěžovatelově, že se mu zdá výpověď svědka L-ho býti křivou. Skutečně soud pominul uvažovati o významu tohoto obratu, omezuje se ve čtvrtém odstavci rozhodovacích důvodů na povšechné zjištění, že doslov celého výroku vykládá v ten smysl, že stěžovatel obviňoval L-ho, že křivě vypovídal, aniž by doslov výroku a obzvláště důležitá slova "zdá se" podrobil patřičnému rozboru.