Rt 2620/1927
K výkladu zločinu podvodu.

( Rozhodnutí Zm I 234/26, 17.01.1927 )
Z odůvodnění:
Rozsudkový výrok, odsuzující obžalovaného pro zločin podvodu spáchaný na Jindřichu K-ovi, napadá stížnost především proto, že omyl, v nějž byl Jindřich K. uveden, nemohl býti způsobilým přivoditi škodu ani tenkráte, sběhla-li se věc skutečně tak, jak ji K. jako svědek při hlavním přelíčení vylíčil; neboť, ježto prý od objednávky zboží až do jeho dodání uplynula řada dní, nejméně 1 týden, měl prý K. vzhledem k tomu, že obžalovaný objednával zboží na svůj účet, jako obchodník povinnost přezkoumati platební schopnost objednatelovu, poněvadž účet jest vyrovnati tomu, na jehož jméno je vystaven, nikoli však tomu, pro nějž je zboží podle disposice objednatelovy určeno. Z těchto vývodů stížnosti vysvítá, že namítá, byť i ne výslovně, že tu nebylo lstivého předstírání nebo jednání po rozumu §u 197 tr. zák.

Lstivým předstíráním ve smyslu §u 197 tr. zák. je všeliké nepravdivé tvrzení, jež směřuje k oklamání jiného a je podle okolností případu způsobilým k oklamání, a lstivým jednáním ve smyslu téhož ustanovení zákona je jakékoliv chování, jehož účelem jest oklamati jiného a jež je podle okolností případu k tomu způsobilým.

Napadený rozsudek zjišťuje v rozhodovacích důvodech, že obžalovaný, jenž se u Jindřicha K-a při své první návštěvě příznivě uvedl tím, že mu sdělil, že přichází od paní M-ové a architekta P-a ve věci pohledávky K-ovy za M-ovou a přitom mu pravil, že tato pohledávka bude do 14 dní zaplacena, že mu oznámí jméno advokáta, od něhož peníze obdrží, přišel za několik dní na to zase ke K-ovi a požádal ho a různé vzory bílých látek s tím, že to potřebuje pro příbuzné architekta P-a, že se o něco později pro slíbené vzorky přišel a že za nějaký den na to přinesl K-ovi seznam zboží, které objednává s tím, by zboží mu bylo připraveno, že určí, kam má býti zasláno, a že účet má býti vystaven na jeho jméno, poněvadž prý jej musí předložiti, by mohl K-ovi ihned peníze přinésti, zjišťuje dále, že K., jenž obžalovanému plně důvěřoval, pokládaje ho vzhledem k jeho vystupování za zmocněnce M-ové pokud se týče příbuzných architekta P-a, vystavil podle žádosti obžalovaného účet na veškeré obžalovaným objednané zboží, zejména také na tři kávové soupravy, jež byl obžalovaný za onoho vyjednávání od něho odebral, že veškeré toto zboží v úhrnné ceně 9.300 Kč 50 h vyjímaje ony 3 kávové soupravy, jež byl obžalovaný sám u K-e vyzvedl, a kus véby, již si obžalovaný rovněž sám odnesl, bylo K-em k zařízení obžalovaného zasláno firmě K. R. v Praze, že obžalovaný dostavil se pak později, když byl před tím K-e vyrozuměl, že si může poslati k Dru Jaroslavu M-ovi, advokátu v Praze, pro peníze, jež mu dluží M-ová, že je vše již zařízeno a že odebrané zboží sám hotově zaplatí, ale pak ho zase zpravil, že peníze nebyly ještě bankou u Dra M-a složeny, znovu ke K-ovi se žádostí, by mu dodal do jeho bytu spolu s účtem na jeho jméno znějícím látku s podšívkou objednanou jím pro slečnu M-ovou a že K. mu toto zboží s účtem znějícím na 1.106 Kč 25 h podle jeho žádosti zaslal, a zjišťuje posléze, že pak vyšlo na jevo, že se strany rodiny M-ovy a architekta P-a pokud se týče jeho příbuzných nebylo prostřednictvím obžalovaného nic objednáno, že tito také z onoho zboží ničeho neobdrželi, nýbrž že obžalovaný dal všechno zboží, o něž tu jde, vyjímajíc 2 kávové soupravy a onu látku s podšívkou, jež prodal Aloisu Š-ovi a 3 kávové soupravy, jež daroval své milé, do zástavy zasílateli K. R-ému, jenž mu byl poskytl zápůjčku 2.000 Kč, a že K-ovi za odebrané zboží ničeho nezaplatil, ač kupní cena byla ihned splatna.

Shledal-li rozsudek za tohoto stavu věci v onom předstírání a jednání obžalovaného, jímž tento přiměl K-e k dodání zboží, lstivé předstírání a jednání po rozumu §u 197 tr. zák., nelze mu důvodně vytýkati mylné právní posouzení věci, neboť předstírání a jednání, o něž tu jde, směřovalo k oklamání Jindřicha K-e a bylo podle okolností případu způsobilým k oklamání. Skutečnost, že K. opomenul před dodáním zboží zkoumati platební schopnost obžalovaného, nemění ničeho na lstivosti předstírání a jednání obžalovaného již proto, že K., jenž obžalovanému plně důvěřoval, a byl přesvědčen, že zboží jest objednáno pro příbuzné architekta P-a a slečnu M-ovou a že tito kupní cenu prostřednictvím obžalovaného zašlou, neměl vůbec příčiny k takovému šetření a musil zejména okolnost, že účty zněly na jméno obžalovaného, považovati za daného stavu věci za bezvýznamnou.

Rozsudkový výrok odsuzující obžalovaného pro zločin podvodu, spáchaný na K. R-ém, napadá stížnost, ježto K. R-ý neučinil trestního oznámení a nepřipojil se k trestnímu řízení. Jest na státních zástupcích, by stíhali z úřední povinnosti všechny trestné činy, jež dojdou k jejich vědomosti a jež nesluší vyšetřovati a trestati jen k žádosti některého účastníka. Zločin podvodu patří k oněm deliktům, jež jsou ve smyslu §u 2 odst. druhý tr. ř. předmětem veřejné obžaloby. Spatřoval-li tudíž státní zástupce v jednání tu v úvahu přicházejícím, o němž nabyl vědomosti, skutkovou podstatu zločinu podvodu, byl povinen je stíhati bez ohledu na to, zda učinil R. trestní oznámení a zda se připojil k trestnímu řízení čili nic. Ježto státní zástupce, jemuž podle onoho ustanovení zákona přísluší vznésti obžalobu pro trestné činy, jež jsou předmětem veřejné obžaloby, podal na obžalovaného obžalobu pro zločin podvodu, nescházela tu obžaloba podle zákona potřebná.

Zmateční stížnost namítá, že je vzhledem k tomu, že obžalovaný dal R-ému nesaldovaný účet K-em na jméno obžalovaného vystavený, vyloučeno, že R. mohl míti za to, že zboží, jehož se účet týkal, je zaplaceno protiúčtem. Popírá-li tím stížnost, že R. byl uveden v omyl, neprovádí uplatněného hmotněprávního důvodu zmatečnosti po zákonu, neboť ocitá se v rozporu s opačným zjištěním rozsudkovým (§ 288 čís. 3 tr. ř.). Má-li však býti uvedena námitka ve spojení s další námitkou stížnosti, že R. mohl pouhým telefonickým dotazem u K-e stav věci zjistiti, býti pojímána v tom smyslu, že nešlo ani tu o lstivé předstírání nebo jednání po rozumu §u 197 tr. zák., jest ji považovati za bezdůvodnou; neboť ježto rozsudek zjišťuje, že obžalovaný tvrdil vůči R-ému, když se ho tento tázal, zda zboží, k němuž se vztahoval onen nesaldovaný účet K-ův, je zaplaceno, že tomu tak jest, že zboží jest zaplaceno protiúčtem, a, ježto zjišťuje dále, že R., uvěřiv tomuto tvrzení obžalovaného, jež bylo, jak vyšlo teprve později na jevo, nepravdivým, poskytl obžalovanému žádanou zápůjčku 2.000 Kč a převzal ono zboží do zástavy, je zřejmo, že tu šlo o předstírání obžalovaného, jež směřovalo k oklamání R-ého a bylo podle okolností případu způsobilým ho oklamati, takže v tomto předstírání bylo nalézacím soudem právem shledáno lstivé předstírání ve smyslu §u 197 tr. zák. Skutečnost, že R. se neinformoval u K-e o stavu věci, nemůže na tom nic měniti. Dále namítá stížnost, že R. nemohl býti činem obžalovaného na majetku poškozen, poněvadž prý mu bylo přece dáno obžalovaným do zástavy pro pohledávku 2.000 Kč všechno zboží od K-e podle prvního účtu znějícího na 9.300 Kč 50 h odebrané, vyjímajíc pouze 3 kávové soupravy v úhrnné ceně asi 750 Kč, takže prý musil podle zadržovacího práva při vydání zboží dostati poskytnutou zápůjčku 2.000 Kč zpět. K. vyzvedl prý si pak toto zboží u R-ého, ale zaplatil prý mu přitom oněch 2.000 Kč, takže zástupce firmy K.R. jako svědek potvrdil, že ona firma není nijak poškozena. Zmateční stížnost není ani v tomto směru oprávněna.

Oklamání R-ého - v tom směru, že zboží jemu obžalovaným do zástavy za zápůjčku nabízené a dané je zaplaceno a vlastnictvím obžalovaného, - nebylo absolutně nezpůsobilým prostředkem spáchání podvodu, poněvadž nebyla za všech okolností vyloučena možnost, že R. škodu jednáním obžalovaného utrpí. R. jen tehdá by nebyl mohl utrpěti škodu a byla by proto vyloučena skutková podstata podvodu, kdyby obžalovaný byl býval vlastníkem zboží, nebo kdyby byl R. (nehledě k prvnímu případu §u 367 obč. zák., jenž tu vůbec v úvahu přijíti nemůže) převzal zboží obžalovanému nenáležející zástavou od živnostníka k tomuto obchodu oprávněného anebo za plat od toho, komu je vlastník sám svěřil k užívání, k uschování nebo v kterémkoliv jiném úmyslu. Že obžalovaný vlastníkem zboží nebyl, rozsudek výslovně zjišťuje. Rozsudek vychází naopak ze skutkového předpokladu, že zboží nebylo K-em obžalovanému prodáno a jemu za účelem převodu vlastnictví na něho odevzdáno, nýbrž že zboží bylo K-em obžalovanému odevzdáno za tím účelem, by je dopravil k příbuzným architekta P-a, pokud se týče k rodině M-ové a by mu od nich přinesl kupní cenu za zboží; zjišťujeť, že obžalovaný objednávaje zboží, žádal je vesměs pro rodinu M-ovu, pokud se týče pro příbuzné inženýra P-a a že Jindřich K. dal se pohnouti k tomu, že obžalovanému zboží bez hotového zaplacení předem vydal, jen proto, že měl za to, že obžalovaný jedná jménem rodiny M-ové, pokud se týče příbuzných inženýra P-a, jsa k tomu od nich zmocněn, a že obžalovaný ujišťoval K-e, že dostane pohledávku zaplacenu od Anny M-ové a že účet na zboží na jméno obžalovaného vystavil K. jen proto, že ho o to obžalovaný výslovně žádal. Že obžalovaný je živnostníkem oprávněným k obchodování takovým zbožím, sám nikdy netvrdil a spisy neposkytují pro takový předpoklad opory.

Posléze nejde ve zboží obžalovaným R-ému do zástavy daném ani o věci jich vlastníkem (K-em) obžalovanému ve smyslu §u 367 obč. zák. svěřené. Věci ty dostaly se do disposic obžalovaného pouze podvodným jednáním ve smyslu §u 197 tr. zák. v rozsudku blíže vylíčeným. Věci podvodně vylákané nebyly však podvodníkovi "v nějakém úmyslu" svěřeny a není tudíž ani věřitel, jemuž byly podvodníkem dány v zástavu, podle §u 367 (§ 456) obč. zák. chráněn (Krainz-Ehrenzweig §§ 207 a 273). Nebyla proto nikterak vyloučena evikce zboží K-em na R-ém, při níž nebyl by K. býval povinen R-ému náhradou škody, a nebylo tedy ani předem vyloučeno, že R. utrpí škodu z poskytnutí zálohy, k němuž se dal pohnouti lstivým předstíráním obžalovaného.