Rt 2618/1927
I. Skutek byl spáchán veřejně, byl-li spáchán před více, t.j. nejméně dvěma lidmi.

II. Veřejnost jest dána již tím, že čin mohl býti jinými postřehnut (všeobecnou přístupností místa, kde se čin stal); stačí, že čin byl spáchán na silnici.

( Rozhodnutí Zm II 397/26, 13.01.1927 )
Z odůvodnění:
Pokud jde o důvod zmatečnosti podle čís. 9. písm. a), nenapadá stížnost závěr, že zjištěný projev jest rouháním se Bohu, ani závěr, že obžalovaný jednal ve zlém úmyslu podle §u 1 tr. zák., nýbrž namítá toliko, že nelze přes to vše v projevu spatřovati zločin podle §u 122 a) tr. zák., protože projev byl učiněn v polích, v době večerní, když lidé v polích nepracovali, nikdo nebyl na blízku, jen zdaleka šel četník a proto nemohlo z projevu povstati pohoršení.

Námitka neobstojí. Pokud jest podle §u 122 a) tr. zák. veřejnosti vůbec zapotřebí, dána jest již tím, že čin mohl býti jinými postřehnut, tedy všeobecnou přístupností místa, kde se čin stal, a nezáleží na tom, zda tu byla veřejnost kvalifikovaná, totiž konkrétní nebezpečí, že skutek mohl býti pozorován větším počtem lidí individuelně neurčitých. Veřejným, všeobecně přístupným místem, jest i okresní silnice, na které obžalovaný podle rozsudkového zjištění projev učinil. Nehledě k tomu, byl projev slyšen svědky H-ou a L-em, tedy dvěma osobami, a okolnost, že skutek byl spáchán před více, t.j. nejméně dvěma lidmi, staví trestní zákoník zásadně a důsledně na roveň veřejnému jeho spáchání.