Rt 2614/1927
Subjektivní skutková podstata zločinu §u 93 tr. zák. předpokládá vědomí pachatelovo, že bezprávně omezuje jiného v osobní svobodě, jakož i vědomí, že napadený pociťuje jeho jednání jako omezení volnosti v pohybu; při smilném útoku muže na ženu vyžaduje ona subjektivní skutková podstata pachatelovo vědomí, že odpor ženy je vážným a opravdovým

( Rozhodnutí Zm I 330/26, 8.01.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice jen potud, pokud byl obžalovaný uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 93 tr. zák. Stížnost jest důvodna. Nalézací soud nezjistil bezvadně subjektivní stránky zločinu podle §u 93 tr. zák., nezjistiv, zda pachatel měl vědomí, že bezprávně omezuje Annu B-ovou v osobní svobodě, aniž vědomí pachatelovo, že napadená jeho jednání pociťovala jako omezení volnosti v pohybu, zejména zda uzavření domovních dveří pociťovati musila jako omezení osobní svobody. Vyslovuje sice nalézací soud, že obžalovaný měl vědomí, že omezuje osobní svobodu Anny B-ové, ježto chtěl svým jednáním její odpor zlomiti. Avšak tím není ještě zjištěno i vědomí pachatelovo, že bezprávně omezuje její svobodu, zejména pak jeho vědomí, že její odpor byl vážným a opravdovým. Vždyť není vyloučeno, že děvče, není-li to právě děvče, jež lásku prodává, vzpírá se proti souloži spíše jen na oko ze skutečného nebo předstíraného dívčího studu, nemajíc však vážného úmyslu, v odporu až dokonce setrvati, a právě proto nutno zjistiti, zda byl si obžalovaný vědom, že odpor, B-ovou mu kladený, jest z její strany vážným a opravdovým, nebo není-li to snad jen odpor strojený, za nímž se skrývá vlastně souhlas se žádostí mužovou o pohlavní sblížení.

Z rozsudkového zjištění, že se úmysl obžalovaného nesl k tomu, by přiměl Annu B-ovou k souloži, nelze bezpečně souditi, že nalézací soud měl přesvědčení o tom, že pachatel jednal, jsa si vědom bezprávnosti svého počínání, pokud jím pouze omezoval osobní svobodu Anny B-ové, jakož i vědomí, že B-ová pociťuje jeho jednání jako omezování svobody; vždyť ze slov, že chtěl svým jednáním její odpor zlomiti, nelze seznati, zda tím míněn odpor proti návštěvě jeho bytu, či odpor proti souloži, či pro omezování osobní svobody. Poněvadž tedy není nade vši pochybnost zjištěn zlý úmysl pachatelův, který se podle §u 1 tr. zák. ke každému zločinu vyhledává, trpí rozsudek nejasností.