Rt 2611/1927
I. Jde o trestný pokus, nikoliv beztrestné jednání přípravné, projevuje-li se tím, co se zevně děje, způsobem i pro jiné poznatelným rozhodná vůle pachatelova, předsevzíti čin, jehož bezprostředním výsledkem bylo by zlo u dokonaného zločinu předpokládané.

II. I držení kamenů (za demonstrací) může býti pokusem zločinu veřejného násilí podle §u 81 tr. zák.

( Rozhodnutí Zm I 464/26, 7.01.1927 )
Z odůvodnění:
Po stránce hmotněprávní namítá stížnost, že skutek obžalovaného nenaplňuje pojem pokusu zločinu, jímž byl uznán vinným, jelikož nešlo o činnost ke skutečnému vykonání vedoucí. Stížnost nenaznačuje povšechně, jak dlužno vymeziti podle jejího názoru hranici mezi beztrestným jednáním přípravným a činností vedoucí ke skutečnému vykonání. Omezuje se na námitku, že takovou činností bylo by na příklad, kdyby byl obžalovaný kamenem po stráži hodil, stráže však nezasáhl, že jí však není pouhé držení kamenů.

Lze ponechati stranou otázku, zda jednání stížností příkladmo uvedené nenaplňovalo by již pojem dokonaného zprotivení se podle §u 81 tr. zák., jakož i skutečnost, že ve zjištěném skutku nešlo o pouhé držení kamenů, nýbrž o držení kamenů za určitých zvláštním okolností, související s určitým jednáním jiných osob. Neboť hranici mezi přípravným jednáním a činem vedoucím ke skutečnému vykonání zločinu nelze vymeziti ani podle toho, zda změny zevního života jednáním pachatelovým způsobené přiblížily se více či méně ku protiprávnímu účinku, jehož úmyslné způsobení je zločinem, ani podle toho, zda jednáním pachatelovým jest uskutečněno více či méně podmínek vzejití onoho účinku. Zevní zlý čin, vykročivší z pouhých myšlenek a vnitřních předsevzetí, podle §u 11 tr. zák. beztrestných, je tu, jakmile se tím, co se zevně děje, projevuje způsobem i pro jiné poznatelným rozhodná vůle pachatelova, předsevzíti čin, jehož bezprostředním výsledkem bylo by zlo dokonaným zločinem předpokládané.

Takového, ku zločinu §u 81 tr. zák. poukazujícího projevu došel úmysl obžalovaného. Obžalovaný šel v davu, z něhož bylo házeno kameny na strážníky, zatlačující jiný dav lidí, bezprostředně za strážníky s kamenem v pravé ruce a dalšími dvěma kameny v pravé kapse a každému pozorovateli tohoto chování obžalovaného a jeho okolí vnutily se přímo dojem a představa, že obžalovaný v nejbližším okamžiku hodí kamenem po strážnících a že tak učiní za tím účelem, by zamezil zatlačení předního davu strážníky, tudíž představa, že obžalovaný má v úmyslu, házením kamenů zmařiti služební úkon bezpečnostní stráže. Proto nelze shledati právní omyl v tom, že rozsudek spatřuje ve zjištěném jednání obžalovaného čin vedoucí ke skutečnému vykonání zločinu §u 81 tr. zák.