Rt 258/1920
Pojmu "ukrývání" dle § 185 tr. zák. odpovídá také činnost, která, jsouc mnohdy omezena jen na zcela krátkou dobu, zakládá onen trvající stav vlastního ukrývání. Spadají sem též různá pomocná jednání, jimiž se "ukrývání" podporuje.
(Rozh. ze dne 16.9.1920, Kr II 48/2)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných Meiera (Maxe) a Rachely S. do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 10.1.1920, jímž byli obžalovaní uznáni vinnými zločinem podílnictví na krádeži dle §§ 185, 186 a), b) tr. z.
Z o d ů v o d n ě n í :
Zmateční stížnost uplatňuje stanoviska § 281 čís. 9 a) tr.ř. především názor, že nalézacím soudem zjištěná činnost obžalovaných Meiera (Maxe) a Rachely S. neodpovídá pojmu ukrývání ve smyslu § 185 tr. z., kterým byli oba uznáni vinnými. Ukrývání předpokládá prý déle trvající činnost, kterou má ukradená věc býti uschována a tím přivedena v bezpečí a kterou má býti umožněno neb usnadněno, by předcházející pachatel věc onu držel a užíval nebo kterou má býti stíženo vypátrání předchozího činu. Pojmu toho nevyplňuje prý především činnost obžalovaného Meiera S., pokud spočívá v tom, že zapůjčil Marku K. část peněz na zaplacení kupní ceny zakoupené jím, z krádeže pocházející hnací řemeny a že mu dal k použití váhy, by řemeny odvážil. Tyto pomocné činy prý se ostatně vztahovaly na nabytí věci osobou třetí. Ale ani v poskytnutí skladiště obžalovaným S. na uložení řemenů nelze prý spatřovati ukrývání, poněvadž skladiště náleželo výhradně K-ovi, který od něho i klíč měl a který i řemeny ve skladišti uložil. Uložení řemenů mělo prý ostatně jen za účel, uvésti ve skutek převzetí řemenů, jež K. již byl koupil. Také v jednání obžalované Rachely S-ové, která dala řemeny Františkem R. přenésti ze skladiště do obchodní místnosti, nelze prý spatřovati "ukrývání", poněvadž prý k tomu potřebná činnost skrývání, tajení věcí, ještě nebyla vešla v chod, věci samé pak již bylo nabyto třetí osobou (kupcem). Po stránce subjektivní namítá zmateční stížnost proti rozsudku, že přehlíží, že se k ukrývání vyžaduje v první řadě vůle, právě k ukrývání ukradené věci směřující. Vůle taková není prý rozsudkem prokázána ohledně žádného z obžalovaných, u Rachely S-ové pak nelze jako ukrývání pojímati ani pokus, chrániti vlastnictví kupce ukradených věcí před pátrající vrchností. Že táž obžalovaná na ukrývání řemenů vůbec nepomýšlela a nic nepředsevzala, co by představovalo nějaký akt ukrývání, je prý patrno z toho, že obchodní místnost byla každému volně přístupna a že obžalovaná musila počítati s tím, že tam policejní orgánové mohou zase hned přijíti. Konečně dovolává se zmateční stížnost ohledně obou obžalovaných i toho, že není bezvadným způsobem prokázáno jich vědomí o tom, že řemeny pocházejí z krádeže. Zmateční stížnost nelze v žádném z naznačených zde směrů přiznati oprávnění. I když se uzná v podstatě správnost v úvodě citovaného názoru, týkajícího se pojmu ukrývání, které by dle toho náleželo do kategorie trestných činů, záležejících v déle trvajícím uskutečňování zločinné skutkové podstaty, a bylo tudíž zásadně deliktem trvalým, nelze přece říci, že by pojmu ukrývání dle § 185 tr. z.neodpovídala také činnost, která, jsouc sama mnohdy jen zcela krátkou dobu trvání omezena, onen trvající stav vlastního ukrývání zakládá, tedy ku př. skrytí, zakopání věci ukradené (zpronevěřené).

Pojem ukrývání ale vyplňují také pomocné akty, kterými se, jako ku př. v přítomném případě zapůjčením peněz na opatření si věci ukradené, půjčením váhy k odvážení jejímu a poskytnutím skladiště na její uložení, jinému pachateli umožňuje, zabezpečuje držení věci té, a kterými se zároveň původnímu vlastníku stěžuje možnost, nelézti opět předmět činu. Bezvýznamnou je i další námitka, že Marek K. řemenů nabyl koupí již před tím, než byly uloženy do skladiště, jež obžalovaný k tomu poskytl, neboť povahy věci ukradené řemeny onu koupí nepozbyly, to tím méně, že jak zjišťuje rozsudek, oběma obžalovaným bylo dobře známo, že jde o věci kradené.

Pokud jde o vývody zmateční stížnosti, týkající se obžalované Rachely S-ové, lze především poukázati na to, co zde již bylo řečeno. Dodati sluší pouze tolik, že činnost její, směřující dle rozsudkového zjištění k odstranění ukradených věcí z místnosti, ve které do té doby uloženy byly, před pátrající vrchností do místnosti jiné, odpovídá pojmu skrývání tím spíše, kdyžtě v tu dobu stav ukrývání dle zjištěného stavu věci již trval a čin obžalované měl za účel, aby stav ten i na dále se udržel.