Rt 253/1920
Účinná lítost zaručuje pachateli beztrestnost i tehdy, nenahradil-li v době, kdy vrchnost zvěděla o činu, poškozenému dosud ještě celou škodu, jen když dodržel splátky ve smyslu narovnání s poškozeným. Nedodrží-li později narovnání, lze po případě čeliti tomu obnovou trestního řízení.
(Rozh. ze dne 9.9.1920, Kr I 190/20)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného Františka K. do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 6.3.1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II c) tr. z., rozsudek v odpor vzatý zrušil a obžalovaného z obžaloby dle § 259 č. 3 tr. ř. sprostil.
Z o d ů v o d n ě n í :
Jak zřejmě vyplývá opakem z § 188 lit. b) tr. z. klade platný trestní zákon náhradě škody samé s hlediska § 187 tr. z. na roveň, když mezi pachatelem krádeže a poškozeným došlo dříve, nežli soud neb jiná vrchnost o provinění pachatelově vědomí nabyly, k narovnání, jímž se pachatel zavázal k úplné náhradě škody v určité lhůtě, a že trestnost nastává jen tenkráte, když pachatel nedostál své povinnosti, plynoucí z narovnání. V tomto případě zjišťuje rozsudek výslovně, že mezi obžalovaným a poškozenou došlo za částečné náhrady škody dříve ještě, než vina obžalovaného vešla vrchnosti ve známost, k narovnání, jímž se obžalovaný zavázal, že neuhrazený zbytek zaplatí v týdenních nebo 14denních splátkách (dle možnosti) do roka a že obžalovaný činí splátky ve smyslu tohoto narovnání, takže do dne přelíčení splatil poškozené již na pětkrát 70 K.

Vynesl-li přes to soud první stolice výrok odsuzující, a to sice jen z toho důvodu, že v době, kdy se četnictvo po uzavření narovnání dovědělo o vině obžalovaného, nebyla obžalovaným nahrazena ještě škoda celá - k čemuž dle porovnání shora uvedeného obžalovaný povinen nebyl - jest rozsudek odsuzující právně mylný, a zmateční stížnost, uplatňující důvod § 281 čís. 9 b) tr. ř. odůvodněna.