Rt 221/1920
Vstříknutí látky, jež jest jinak způsobilým prostředkem k vyhnání plodu, do dělohy jest pokusem vyhnání plodu, třeba v konkrétním případě nenalézal se plod v děloze, nýbrž mimo ni v dutině břišní.
(Rozh. ze dne 26.6.1920, Kr II 24/20)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované Františky M. do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 16.12.1919, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou spoluvinou na pokusu vyhnání plodu ze života dle §§ 5, 8, 144 tr. zák.
Z o d ů v o d n ě n í :
Zmateční stížnost uplatňuje zmateční důvod § 281 čís. 5 tr. ř., poněvadž rozsudek neuvádí důvodů pro výrok, že stěžovatelce byly známy následky stříknutí lysoformu do rodidel těhotné ženy. Stížnost shledává tento nedostatek tím závažnějším, ježto se stěžovatelka hájila tvrzením, že vstříknutím lysoformu do rodidel těhotné ženy předsevzala jen proto, by ji uklidnila a se jí zbavila. Jest ovšem pravda, že rozsudek neodůvodňuje zvláště výrok stížností označený. Než výrok ten vložen jest jen mimochodem do odstavce důvodů, kde zabývá se rozsudek otázkou, možno-li mluviti o zločinném pokusu v případě, kdy šlo o těhotenství mimo dělohu, při čemž plod vůbec nemohl dospěti ku zralosti. Rozsudek již dříve zkoumal otázku zlého úmyslu stěžovatelčina, jež se ostatně neznalostí účinků své manipulace ani nedovolávala, a dospěl na základě uvedených jím výsledků trestního řízení ku přesvědčení, že stěžovatelka vedena byla úmyslem, aby plod vyhnala, by jej z dělohy vypudila. Za takového stavu věci nelze shledati zmatku v tom, že rozsudek zcela podružnou, zmínku stran neznalosti účinků prostředku, jehož stěžovatelkou, zkušenou porodní babičkou za účelem vyhnání plodu bylo použito, zvláště neodůvodňuje.

Zmateční stížnost označuje dále výrok soudu z důvodu § 281 čís. 9 a) tr. ř. zmatečným, ježto znalci zjištěná nemožnost, aby vstříknutím lysoformu do dělohy plod mimo dělohu se nalézající byl vyhnán, činí pokus možno absolutně nezpůsobilým a proto beztrestným. Než o nezpůsobilém pokusu možno mluviti jen tehdy, nebylo-li tu vůbec předmětu, proti němuž trestní jednání čelilo, aneb byl-li prostředek takový, že jím v žádném případě za žádných okolností zamýšleného účinku nemohlo býti docíleno. Byl-li tu způsobilý předmět trestního činu a měla-li nezpůsobilost prostředku důvod svůj jen v okolnostech konkrétního případu, pak nelze uznati pokus beztrestným. Tomu však jest tak v tomto případě. Byť i plod nenalézal se v konkrétním případě, jako normálně, v děloze, nýbrž v dutině břišní mimo dělohu, zjistil přece soud nalézací na základě posudku znalců, že šlo o plod, v době pokusu živý, tedy o způsobilý předmět zločinného útoku. Rovněž zjistil soud, že vstříknutí roztoku lysolu do dělohy jest samo o sobě způsobilým prostředkem ku vyhnání plodu, jestliže se tento, jak pravidelně, nalézá v děloze. Za takovýchto okolností sluší v tom, že se plod v konkrétním případě nenalézal v děloze, nýbrž na místě abnormálním, shledati souhlasně s rozsudkem jen okolnost nahodilou, jež byla toho příčinou, že se pokus nezdařil. Jen okolnosti konkrétního případu činily pokus stěžovatelčin, vyhnati živý plod S-ové ze života neúčinným a právem shledán byl dotyčný pokus stěžovatelčin, plod ten prostředkem o sobě nezpůsobilým vyhnati, dle §§ 5, 8, 144 tr. z. trestným.