Rt 200/1920
Na úřední osobě, jež koná službu, při tom však vyřizuje s pachatelem pouze soukromou záležitost, nemůže sice býti spáchán zločin dle § 1 tr. z., ovšem ale zločin dle § 153 tr. z. Z okolností, že původně šlo o soukromou záležitost mezi úřední osobou a pachatelem, neplyne ještě, že setkání jich podrželo i na dále neslužební ráz.
(Rozh. ze dne 4.6.1920, Kr II 242/19)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 13.10.1919, pokud jím obžalovaný Jan Ž. uznán byl vinným pouze přestupkem dle § 312 tr. z. a obžalovaný Josef Š. pak sproštěn obžaloby pro zločin veřejného násilí dle § 81 tr. z., rozsudek v odpor vzatý zrušil a vrátil věc soudu nalézacímu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Neodůvodněna jest zmateční stížnost státního zastupitelství, pokud, opírajíc se o § 281 čís. 5 tr. ř., vytýká rozsudku vnitřní rozpor, poněvadž na jedné straně zjišťuje, že strážník M. potupen byl obžalovaným Janem Ž. jako úřední osoba ve službě, zároveň však prohlašuje, že mezi strážníkem a obžalovaným nebylo žádného služebního výkonu, poněvadž prý obžalovaný strážníkovi vytýkal něco, co nemělo s úřední činností ani osobou tohoto jako veřejného zřízence nic společného, a strážník to také jako soukromou záležitost pojímal a vyřizoval. Není logicky nemyslitelno a vyloučeno, že na jedné straně mohl býti strážník u všeobecném výkonu své služby, kdežto na druhé straně mohl vyřizovati s obžalovaným záležitost soukromou způsobem neslužebním a chtěl obžalovaného, jak má soud za to, za ruku odvésti na radnici jen soukromě, za účelem soukromého vysvětlení. Výkon služby strážníkovy nečelil dle zjištění soudu nalézacího proti obžalovanému a nebylo tu služebního výkonu, jejž by byl tento násilným svým protivením mohl zmařiti. Proto nelze též shledati zmateční stížnost odůvodněnou, pokud z důvodu § 281 č. 10 tr. ř. domáhá se odsouzení obžalovaného pro zločin dle § 81 tr. z., protože rozsudek zjistil, že strážník byl v době násilného útoku obžalovaného ve službě.

Ovšem ale neprávem vytýká zmateční stížnost, že mělo soudem alespoň býti vzato v úvahu odsouzení pro těžké poškození na těle dle § 153 tr. z., kdyžtě byl strážník při útoku obžalovaného, jak zjištěno, lehce na tváři poškozen. Bylť strážník veřejným úředníkem, vykonávajícím své povolání, a tudíž předmětem ochrany § 153 tr. z. K odsouzení obžalovaného soudem zrušovacím nestačí však dle § 288 č. 3 tr. ř. skutková zjištění rozsudku po stránce subjektivní, ježto není zjištěno, že poškození strážníkovo bylo se strany obžalovaného úmyslné a nestalo-li se snad bez jeho vůle toliko nahodilým zasažením. Proto rozsudek ohledně Jana Ž. ku zmateční stížnosti státního zastupitelství zrušiti, a věc k opětovnému projednání a rozsouzení první stolici vrátiti. Ohledně obžalovaného Josefa Š., jemuž kladeno za vinu, že obžalovaného Jana Ž. strážníkům M-ovi a K-ovi násilně vytrhoval, vynesl nalézací soud výrok osvobozující od obžaloby dle § 81 tr. z. důsledkem svého zjištění, že vystoupení strážníka M-y vůči Janu Ž. bylo povahy soukromé, čímž byla prý vyloučena též skutková podstata jakéhokoliv trestního činu obžalovaného Š-a.

Výrok ten jest však právně mylným a právem proto odporuje mu zmateční stížnost státního zastupitelství z důvodu § 281 č. 9a) tr. ř. Jak rozsudek zjišťuje, přivolal si strážník M., byv ve výkonu své služby obžalovaným Janem Ž-em, byť i z podnětu soukromého, napaden a týrán, na pomoc strážníka Heřmana K., by mu přispěl v obraně proti útoku obžalovaného Ž-a. Zda-li však tato obrana ve službě napadeného strážmistra M-ky, při níž teprve k násilnému vytrhování obžalovaného Ž-a z rukou strážníků obžalovaným Josefem Š-em došlo, nebyla již úředním výkonem strážníkovým, čelícím proti obžalovanému Ž-ovi, jehož násilné zmaření mělo zasažení obžalovaného Š-a přivésti, nelze ovšem na základě nesprávného právního posouzení z důvodu, že původně jednalo se o soukromou záležitost mezi strážníkem M-ou a obžalovaným Janem Ž-em, vyloučil rozsudek na témže nepostačujícím skutkovém podkladě skutkovou podstatu jakéhokoli trestního činu obžalovaného Š-a, maje mylně za to, že původně neslužební setkání strážníkovo s obžalovaným Ž-em i v dalším průběhu musilo podržeti svůj neslužební ráz.