Rt 193/1920
Padělání bankovních kolků, spáchané před působností zákona ze dne 22.5.1919 čís. 269 sb. z. a n.

I doznání obžalovaného v přípravném vyhledávání nebo vyšetřování lze zhodnotiti pro otázku důkazní, předpokládajíc, že při hlavním přelíčení bylo soudu řádně na vědomost uvedeno.
(Rozh. ze dne 27.5.1920, Kr I. 109/20)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti Otty H., Heřmana G. a Ludvíka M. do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 7.1.1920, jímž byli tito stěžovatelé uznáni vinnými zločinem dle § 1 zákona ze dne 22.5.1919 čís. 269 sb. z. a n.
Z o d ů v o d n ě n í :
S hlediska § 281 čís. 5 tr. ř. vytýká zmateční stížnost Heřmana G. rozsudku především, že soud nalézací dal více víry údajům spoluobžalovaného H. v přípravném vyšetřování, za hlavního přelíčení změněným a obhajobě stěžovatelově v podstatných částech odporujícím, než obhajobě stěžovatelově, v mnohých směrech důkazy doložené. Při tom poukazuje stížnost na to, že doznání neb tvrzení spoluobviněného nejsou vůbec žádným průvodním prostředkem. Než trestní řád opustil vůbec v § 285 tr. ř. stanovisko zákonné theorie průvodní postaviv se na stanovisko volného uvažování důkazů.

S tímto stanoviskem nesrovnává se však náhled zmateční stížnosti, jakoby soud obmezen byl na průvodní prostředky, v trestním řádu výslovně upravené. Průvodním prostředkem může býti každý prostředek, který jest způsobilým, aby z něho soudce nabýti mohl přesvědčení o pravdivosti té které závažné skutečnosti. Že prostředkem takovým může býti i výpověď spoluobviněného, jest na snadě, vyplývá ostatně zřejmě i z ustanovení prvního odst. § 252 tr. ř. Tomu nevadí předpis § 206 tr. ř., na nějž stěžovatel zvláště poukazuje, poněvadž upozorňuje soudce na to, že ani doznání obviněného nesprošťuje jej povinnosti, pravdivost jeho blíže zkoumati. Jediným obmezením soudce jest jen předpis prvního odstavce § 258 tr. ř., že smí míti zření jen k tomu, co v hlavním přelíčení bylo předvedeno. Z toho vyplývá zřejmě, že i doznání spoluobžalovaného ze předběžného vyhledávání a vyšetřování jest přípustným prostředkem průvodním, jakmile přečtením neb předložením za hlavního přelíčení přivedeno bylo soudu nalézacímu na vědomost. Výtka zmateční stížnosti vymyká se tudíž z rámce § 281 čís. 5 tr. ř., spadajíc do oboru nepřípustného brojení proti soudcovskému přesvědčení. Po stránce meritorní staví se zmateční stížnost všech tří stěžovatelů, opírajíc se o § 281 čís. 10 pokud se týče i 9 a) tr. ř., na stanovisko, že odsouzení jich pro zločin padělání peněz dle § 1 zák. ze dne 22.5.1919, čís. 269 sb. z. a n. vzhledem ku §§ 107, resp. 106 tr. z. jest právně pochybeným, tvrdíce, že stěžovatelé, nejde-li vůbec o přestupek důchodkový dle § 13 min. nař. ze dne 25.2.1919, č. 86 sb. z. a n., směli odsouzeni býti toliko pro zločin podvodu dle § 199 d) neb 201 a) tr. z. po případě § 2, pokud se týče §§ 4 neb 5 zák. sb. z. a n., čís. 269. Pokud se týče tvrzení prvuuvedeného budiž již zde na to poukázáno, že úmyslné rušení okolkovací akce dle § 15 min. nař. sb.č. 86 tvořilo by rovněž přestupek soudně trestný, ježto zvláštní případy, ohrožené tam pouze trestem důchodkovým neb správním, nemohou přijíti v tomto případě vůbec v úvahu. Než i jinak dlužno označiti nikoli stanovisko zmateční stížnosti, nýbrž stanovisko rozsudku správným a zákonu vyhovujícím. Dle § 2 zákona ze dne 25.2.1919 čís. 84 sb. z. a n., jímž byl ministr financí zmocněn, aby provedl okolkování bankovek, stanoveno, že po skončeném okolkování mají bankovky, kolkované kolkem československé republiky, nucený oběh v území čsl. státu. U provedení zákona vyslovuje ministerské nařízení ze dne 25.2.1919 není nekolkovaná bankovka již zákonným platidlem na území československého státu. Též § 2 zákona ze dne 10.4.1919 čís. 187 sb. z. a n. jímž se upravuje oběh a správa platidel v československém státě a doplňuje zmocnění ministerstva financí, dané zákonem ze dne 25.2.1919 čís. 84 sb. z. a n., vyslovuje, že bankovky označené ve smyslu zákona ze dne 25.2.1919 č. 84 sb. zák. a nař., jsou, pokud nebudou vyměněny za jiná platidla, zákonným platidlem a jest stát i kdokoliv jiný povinen přijímati je při placení v jmenovité jich hodnotě. Vyslovuje pak dále § 3 zákona, že neoznačené bankovky rakousko-uherské banky, pokud ministr financí ohledně některých druhů přechodně jinak neustanovil - přestávají výti zákonným platidlem. Ze shora uvedených předpisů však vyplývá zřejmě nesprávnost tvrzení stížností o významu bankovkových kolků jako pouhého prostředku k označení těch bankovek rak.-uherské banky, jež mají míti budoucně nucený oběh v oblasti republiky Československé pokud se týče potvrzení, že zaplacen byl poplatek okolkovací. Dle těchto předpisů stal se kolek zákonem ze dne 25.2.1919 č. 84 sb. z. a n. zavedený, pro oblast československého státu podstatnou součástí veřejných úvěrních papírů, majících platnost mincí. Jest proto na snadě, že padělání kolků za účelem, aby jimi byly neokolkované bankovky okolkovány a do oběhu dány, pokud se týče opatření takovýchto padělků za účelem uvedeným, opodstatňuje všechny náležitosti spoluviny na padělání veřejných papírů úvěrních ve smyslu § 107 tr. z. Nalepení pak tohoto falšovaného kolku na neokolkovanou bankovku rak. uherské banky jest paděláním peněz československých. Již dle starého zákona trestního nelze tudíž správným uznati tvrzení, že by zjištěná činnost stěžovatelů spadala pouze pod hledisko zločinu podvodu ve smyslu § 199 a) tr. z. a nebylo třeba zvláštního ustanovení § 12 odst. 2, by se kolkům bankovkovým dostalo vyšší ochrany zvláštních předpisů o padělání peněz vůbec.

Poukazují-li zmateční stížnosti na různá ustanovení, z nichž vyplývá, že přestaly-li neokolkované bankovky býti zákonitým platidlem v oblasti československého státu, nepřestaly býti platidlem vůbec a měly v době činu i určitou kursovní hodnotu, z čehož ve spojení se skutečností, že bankovka sama nalepením falešného kolku nebyla padělána, odvozují, že tu není případu § 106 tr. z. vůbec, tedy přehlížejí, že stěžovatelům nebylo se zodpovídati z padělání bankovek rak.-uherské banky, nýbrž z padělání českoslov. okolkovaných bankovek, pokud se týče spoluviny na něm dle § 107 tr. z. Jak posuzovati by bylo neoprávněné nalepování pravých kolků bankovkových na rakousko-uherské bankovky, netřeba tuto řešiti, poněvadž činnost taková v konkrétním případě vůbec nepřichází v úvahu. Pravda jest ovšem, že druhý odstavec § 13 min. nař. ze dne 25.2.1919 čís. 86 sb. z. a n. neřeší otázku, spadá-li falšování kolků bankovkových pod předpisy II. hlavy, neb pod jiná trestní ustanovení všeob. trestního zákoníka. Avšak otázku tu nelze též řešiti ve prospěch stěžovatelů ze skutečnosti zvláštního předpisu § 12, odst. 2 zák. ze dne 22.5.1919 čís. 269 sb. z. a n. Předpis tento odůvodněn jest dostatečně snahou, by padělání kolků, jež dle dosud platného zákona v úvahu přicházelo v úvahu pouze jako pořizování prostředku, sloužícího ku padělání úvěrních papírů, postaveno bylo se stanoviska trestnosti na roveň padělání těchto papírů samých. Nesprávné jest též tvrzení zmateční stížnosti, že zákon ze dne 22.5.1919 čís. 269 sb. z. a n. vydán byl dle důvodové zprávy proto, ježto všeobecných ustanovení trestního zákona na nové případy, zejména případ falšování kolků nebylo lze použíti a ustanovení zákona trestního ve směru tom byla příliš mírná. Tvrzení to obmezuje důvodová zpráva výslovně na trestní zákon uherský, který ovšem neposkytuje dostatečné záruky pro patřičné potrestání padělání kolků, poukazujíc na to, že trestní ustanovení, jež novým zákonem mají býti zavedena, jsou vůči dosaváde platnému trestnímu zákonu pro bývalé země rakouské v leckterém ohledu mírnějšími. Proto také správným jest dle zásady č. IX. uvoz. zák. ku trestnímu zákonníku použití zákona nového na skutky stěžovatelů, spáchané před vstoupením jeho v platnost, jestliže tyto, jak shora dolíčeno, obsahovaly veškeré známky § 106, pokud se týče § 107 tr. z. Ježto byly tu podmínky trestnosti dle § 108 tr. z., jest trest dle § 1, odst. 1 nového zákona vůči trestu dle § 108 tr. z. patrně mírnějším. Bylo-li však použíti na skutek stěžovatelů ustanovení zákona nového, pak musilo se to státi též ohledně předpisu § 12, odst. 2 tohoto zákona, pokud toto vůbec může přijíti v úvahu, ježto v tomto případě jde o skutečné padělání českoslov. papírových peněz pomocí padělaných kolků.